
Všechno má svá pravidla, a to platí i pro fungování a navrhování myofasciálních meridiánů.
Dráhy, kterými se přenáší energie vedená anatomickými vlákny z jedného konce na druhý, se nazývají „koľaje“.

Pokud se chceme efektivně pohybovat naším tělem, potřebujeme, aby naše dráhy (koľaje) šly co nejpřímější cestou bez zbytečných výkřiků. Pokud chceme odstranit nerovnováhu a jednoznačná vybočení, musíme sledovat vlákna spojivové tkáně, která udržují stabilní směr bez skoků nebo křížení přes fasciální roviny.
Fascia nemá začátek ani konec. Může se pohybovat po povrchu, ale také může pronikat do hloubky a stejně tak může přecházet z povrchu do hloubky a naopak. Proto je stanice definována jako místo, kde se povrchový obal spojí s vnitřním obalem na kosti, „osteoartikulární obal“ (okostice). Jinými slovy, kostra je místem, kde se povrchový obal propojí s vnitřním obalem, což umožňuje fascii pohybovat se po celém těle bez přerušení.

Fasce se prolínají a kříží. Tato místa jsou označena jako „výhybky“ (záhyb je místo, kde vlak přechází z kolejí do dalších kolejí).
Například Rhomboideus se pohybuje po spinálních výběžcích až po mediální hranu lopatky. Na lopatce je zřejmé fasciální spojení obou serratus anterior (zejména z fascie na hluboké straně rhomboideů), které se nese kolem a pod lopatkou do hrudního koše, ale i (z fasciální vrstvy na povrchovou stranu rhomboideů) k infraspinatu, který nese rameno.
To, kterým směrem vlak půjde při určitém pohybu nebo držení těla, závisí na poloze těla a vnějších silách, které na něj působí. To, kterým směrem vlak jde, není určeno naší volbou, ale je to samořídící se činnost.
Je to místo, kde se setkává několik myofasciálních meridiánů, popřípadě to je místo, kde síla procházející tělem musí být rozdělena podle toho, jaký pohyb provádíš nebo jak zrovna stojíš. Na tomto místě dochází k konkurenčnímu boji různých silových vektorů, v kterých se musí rozhodnout, kudy bude vlak pokračovat.


V těle se nacházejí dva typy svalů:

Dvoukloubé svaly často překrývají jednokloubé svaly, které duplikují část funkce polyartikulárního svalu. Pointou tohoto fenoménu je, že posturální „nastavení“ je určeno spíše povrchovými rychlíky než hlubokými osobáky. To v praxi znamená, že pokud máme vysunutou pánev (anterior pelvic tilt), měli bychom spíše uvolnit pectineus a iliacus (osobáky) namísto rectus femoris nebo sartorius.
V nejbližších článcích stručně popíšeme z každého rohu trochu toho, co nás nejvíce zajímalo nebo ovlivnilo. Pokud by tě to zajímalo, doporučujeme ti přečíst si knihu od Toma Mayerse Anatomy Trains, kde najdeš všechny potřebné a podstatné detaily.
V predchádzajúcich článkoch sme si už povedali viac o myofasciálnych meridiánoch a ich význame pre pohybový aparát. Teraz sa pozrieme bližšie na 12 línií, ktoré navrhol Tom Myers v knihe Anatomy Trains: