Ta oblast má jméno: subokcipitální svaly. Jsou to čtyři páry krátkých svalů mezi zadní částí lebky a prvními dvěma krčními obratli. Dohromady nejsou větší než dlaň a přesto rozhodují o tom, jak nesete hlavu.

Co subokcipitální svaly jsou

Patří sem musculus rectus capitis posterior major a minor, musculus obliquus capitis superior a inferior. Leží nejhlouběji ze všech svalů šíje — pod trapézem, pod hlubokými extenzory, přímo na kosti.

Jejich rozsah pohybu je malý. Naklánějí a otáčejí hlavu vůči prvním dvěma obratlům, tedy o jednotky stupňů. Kdyby šlo jen o sílu, tělo by je nepotřebovalo — velké svaly šíje hlavu udrží samy.

Proč jsou jiné než ostatní svaly krku

Rozdíl není v síle, ale v hustotě svalových vřetének — receptorů, kterými sval hlásí mozku, jak je dlouhý a jak rychle se mění. Kulkarni a spol. (2001) je v subokcipitálních svalech spočítali a našli jejich koncentraci mnohonásobně vyšší, než jaká je běžná u svalů končetin.

To mění výklad. Tyto svaly nejsou primárně od pohybu. Jsou od informace: říkají nervové soustavě, kde je hlava vůči zbytku těla. A protože oči a vestibulární aparát sedí v lebce, je tenhle údaj vstupem pro rovnováhu i pro orientaci v prostoru.

Když se držení těla změní a hlava se posune před hrudník, tyto svaly začnou pracovat v poloze, ve které mají hlásit něco jiného, než hlásí zbytek těla. Napětí, které pak cítíte, není jen únava. Je to trvale zapnutý senzor.

Myodurální most: spojení, které se nečekalo

V roce 1995 popsali Hack a spol. na kadaverózních preparátech vazivové spojení mezi rectus capitis posterior minor a tvrdou plenou míšní — strukturu, která se dnes označuje jako myodurální most. Pozdější práce (Yuan a spol., 2016) upřesnily, jak se most upíná a že se na něm podílejí i další svaly této skupiny.

Tady je namístě přesnost. Že to spojení anatomicky existuje, je doložené. Co přesně dělá, se stále zkoumá — uvažuje se o podílu na cirkulaci mozkomíšního moku a o tom, že brání zřasení pleny při pohybu hlavy. Kdo vám na základě myodurálního mostu slibuje vysvětlení vaší bolesti hlavy, jde dál, než kam data sahají.

Co ukazuje výzkum u bolesti

Fernández-de-las-Peñas a spol. (2008) porovnávali plochu průřezu rectus capitis posterior minor u lidí s chronickou tenzní bolestí hlavy a našli souvislost s aktivními spouštěcími body v této oblasti.

Přehledová práce Sunga (2022) shrnuje vztah mezi subokcipitálními svaly, předsunutým držením hlavy a cervikogenní závratí — tedy závratí, která vychází z krční páteře, ne z vnitřního ucha.

Obě práce ukazují souvislost, ne příčinu. Znamená to, že tahle oblast si zaslouží pozornost — ne že je viníkem.

Proč masáž a protahování nestačí

Nejčastější rady zní „uvolnit si to míčkem“, „protáhnout krk“, „přitáhnout bradu“. Krátkodobě fungují a mají svůj smysl. Problém je jinde.

Subokcipitální svaly drží váhu hlavy proti tomu, kde hlava sedí. Průměrná hlava váží kolem pěti kilogramů a čím dál je před hrudníkem, tím delší páku na tyto svaly vytváří. Uvolníte-li sval, který nese zátěž, zátěž nikam nezmizí — sval se během několika hodin zapne znovu, protože jinak by hlava klesla.

Napětí pod lebkou proto obvykle není lokální porucha. Je to konec řetězce, který začíná mnohem níž: podle toho, jak stojí chodidlo, jak je nastavená pánev, jak se pohybují žebra při dechu. Souvislost popisujeme podrobněji v textech o předsunuté hlavě a o povrchové zadní linii, jejíž horní konec tvoří právě tato oblast.

Jak k tomu přistupujeme v ProSapiens Biomechanic

Nehodnotíme napětí pod lebkou samostatně. Zajímá nás, proč tam vzniká.

• Diagnostika: zjistíme, jak stojíte, jak chodíte, jak dýcháte a kde v řetězci od chodidla po hlavu se pohyb ztrácí.
• Vysvětlení: ukážeme vám, co konkrétně u vás hlavu tlačí dopředu. Bez toho je jakékoli cvičení hádání.
• Trénink: pracujeme s pohybovými vzorci, které tělo používá každý den — především s chůzí. Cílem není naučit se držet hlavu, ale odstranit důvod, proč ji držet musíte.
• Výsledek: menší napětí v šíji, lepší stabilita, jasnější hlava — jako důsledek změny vzorce, ne jako úleva na dva dny.

Pro koho je to relevantní

• trávíte hodiny u počítače nebo telefonu a napětí pod lebkou se vrací každý den,
• máte opakované bolesti hlavy, které začínají vzadu a táhnou dopředu,
• zažíváte nejistotu v rovnováze nebo lehkou závrať, kterou vyšetření ucha nevysvětlilo,
• protahujete a masírujete krk pravidelně a stejně to nikam nevede.

Co můžete udělat teď

První krok není cvik. Je jím zjištění, kde váš řetězec skutečně selhává — protože stejné napětí pod lebkou má u dvou lidí často dvě různé příčiny.

Pokud vás to omezuje delší dobu, dává smysl začít úvodním tréninkem, kde napětí posoudíme v souvislosti s celým vaším pohybem.

Zdroje

• Hack, G. D., Koritzer, R. T., Robinson, W. L., Hallgren, R. C., & Greenman, P. E. (1995). Anatomic relation between the rectus capitis posterior minor muscle and the dura mater. Spine, 20(23), 2484–2486. PubMed
• Yuan, X. Y., Yu, S. B., Li, Y. F., Chi, Y. Y., Zheng, N., Gao, H. B., Luan, B. Y., & Zhang, Z. X. (2016). Patterns of attachment of the myodural bridge by the rectus capitis posterior minor muscle. Anatomical Science International, 91(2), 175–179. PubMed
• Kulkarni, V., Chandy, M. J., & Babu, K. S. (2001). Quantitative study of muscle spindles in suboccipital muscles of human foetuses. Neurology India, 49(4), 355–359. PubMed
• Fernández-de-las-Peñas, C., Cuadrado, M. L., Arendt-Nielsen, L., Ge, H. Y., & Pareja, J. A. (2008). Association of cross-sectional area of the rectus capitis posterior minor muscle with active trigger points in chronic tension-type headache: a pilot study. American Journal of Physical Medicine & Rehabilitation, 87(3), 197–203. PubMed
• Sung, Y. H. (2022). Suboccipital muscles, forward head posture, and cervicogenic dizziness. Medicina, 58(12), 1791. PubMed

Príspevok Subokcipitální svaly: proč napětí pod lebkou nepovolí je zobrazený ako prvý na ProSapiens Biomechanic.

Pro spoustu lidí tím vyšetřování končí větou „nic vám není“. Struktura, která v té oblasti nese největší zátěž, se přitom na běžném snímku prakticky nezobrazí. Jmenuje se thorakolumbální fascie.

Co thorakolumbální fascie je

Je to vrstvený plát vaziva v oblasti beder a dolní části hrudníku. Není to sval a není to vaz — je to prostředník. Upínají se do ní zádové svaly, hýžďové svaly, široký sval zádový i břišní stěna, a přes ni si navzájem předávají sílu.

Nejpodrobnější dostupný přehled její stavby a funkce sepsali Willard, Vleeming, Schuenke, Danneels a Schleip (2012) v Journal of Anatomy. Popisují ji jako soustavu hustých vazivových vrstev, mezi kterými leží vrstvy řídkého vaziva — a právě ty umožňují, aby po sobě husté vrstvy klouzaly, když se trup ohýbá a otáčí.

K čemu slouží: přenos síly, ne zpevnění

Vleeming a spol. (1995) popsali, jak zadní vrstva fascie přenáší zátěž z páteře na nohy. Klíčové je, že spojení není rovné, ale křížové: široký sval zádový na jedné straně se přes fascii propojuje s hýžďovým svalem na straně druhé.

To přesně odpovídá chůzi. Když jde levá noha dopředu, jde dopředu pravá paže — a síla mezi nimi musí někudy projít. Prochází tudy. Schuenke a spol. (2012) později popsali stavbu bočního okraje fascie, kudy se zátěž přenáší.

Fascie tedy není „přírodní pás“. Je to převodovka mezi horní a dolní polovinou těla, a jako každá převodovka je zajímavá jen tehdy, když se skrz ni něco přenáší — tedy v pohybu, ne ve statické poloze.

Co ukazuje výzkum u bolesti zad

Klouzání vrstev. Langevin a spol. (2011) změřili ultrazvukem posun vrstev fascie u 121 lidí — 50 bez bolesti zad a 71 s bolestí trvající déle než rok. U lidí s chronickou bolestí bylo klouzání zhruba o 20 % menší.

Je poctivé dodat, co studie neříká: jde o průřezové měření, takže neurčuje směr. Menší klouzání může být příčinou bolesti, stejně tak může být jejím důsledkem — člověk, kterého záda bolí, se rok hýbe opatrněji a tkáň se tomu přizpůsobí. Autoři obě možnosti uvádějí.

Fascie jako zdroj bolesti. Tesarz, Hoheisel, Wiedenhöfer a Mense (2011) prokázali, že thorakolumbální fascie je hustě inervovaná tkáň s volnými nervovými zakončeními, včetně zakončení obsahujících neuropeptidy spojené s vedením bolesti. Rozložení se přitom mezi vrstvami výrazně liší.

Z toho plyne praktický důsledek: bolet nemusí sval ani ploténka. Bolet může samotné vazivo — a to je nález, který na běžném snímku nevidíte.

Co bývá mýtus

„Protáhnout záda.“ „Posílit core.“ „Rozmasírovat to.“

Všechny tři rady míří na místo, kde to bolí. Fascie ale nemá jeden směr ani jeden konec — zatěžuje ji to, jak se přes ni přenáší síla při každém kroku. Tah na jednom místě po dobu třiceti vteřin s tímhle přenosem neudělá nic.

Zpevňování má stejný problém. Břišní stěna zpevněná v jedné poloze nezlepší přenos síly v pohybu, ve kterém tělo tráví celý den. Podrobněji to rozebíráme v textu Proč cvičení nezabere na bolest zad; obecný kontext vaziva najdete v sérii o fascii.

Jak k tomu přistupujeme v ProSapiens Biomechanic

Vycházíme z toho, že fascie se mění tím, jak se používá. Ne tím, jak se na ni tlačí.

• Diagnostika: sledujeme chůzi a otáčení trupu — tedy situace, ve kterých se zátěž přes tuhle oblast skutečně přenáší. Statické držení samo o sobě řekne málo.
• Vysvětlení: ukážeme vám, kde se přenos ztrácí. Bývá to jinde, než kde to bolí — často u chodidla, kyčle nebo v postavení žeber.
• Trénink: pracujeme s přirozenými pohybovými vzorci, na které je tělo stavěné, především s chůzí. Tkáň se přizpůsobuje zátěži, kterou dostává pravidelně.
• Výsledek: zátěž se rozloží tam, kam patří. Bolest ustupuje jako důsledek, ne jako cíl sám o sobě.

Pro koho je to relevantní

• bolí vás kříž a vyšetření nenašlo nález,
• ztuhlost je nejhorší ráno a po delším sezení a během dne povolí,
• masáž nebo protahování pomůže na pár dní a pak se to vrátí,
• posilujete břicho a záda a bolest to nezměnilo,
• bolest se objevuje spíš po chůzi nebo běhu než po zvedání břemen.

Co můžete udělat teď

Kdyby bolest v kříži způsobovala jedna věc, dávno by na ni existoval jeden cvik. Užitečnější než hledat další cvik je zjistit, kudy se u vás síla nepřenáší.

To se dá posoudit jen v pohybu. Podíváme se na to při úvodním tréninku.

Zdroje

• Willard, F. H., Vleeming, A., Schuenke, M. D., Danneels, L., & Schleip, R. (2012). The thoracolumbar fascia: anatomy, function and clinical considerations. Journal of Anatomy, 221(6), 507–536. PubMed
• Langevin, H. M., Fox, J. R., Koptiuch, C., Badger, G. J., Greenan-Naumann, A. C., Bouffard, N. A., Konofagou, E. E., Lee, W. N., Triano, J. J., & Henry, S. M. (2011). Reduced thoracolumbar fascia shear strain in human chronic low back pain. BMC Musculoskeletal Disorders, 12, 203. PubMed
• Tesarz, J., Hoheisel, U., Wiedenhöfer, B., & Mense, S. (2011). Sensory innervation of the thoracolumbar fascia in rats and humans. Neuroscience, 194, 302–308. PubMed
• Vleeming, A., Pool-Goudzwaard, A. L., Stoeckart, R., van Wingerden, J. P., & Snijders, C. J. (1995). The posterior layer of the thoracolumbar fascia. Its function in load transfer from spine to legs. Spine, 20(7), 753–758. PubMed
• Schuenke, M. D., Vleeming, A., Van Hoof, T., & Willard, F. H. (2012). A description of the lumbar interfascial triangle and its relation with the lateral raphe: anatomical constituents of load transfer through the lateral margin of the thoracolumbar fascia. Journal of Anatomy, 221(6), 568–576. PubMed

Príspevok Thorakolumbální fascie: kudy se přenáší síla přes záda je zobrazený ako prvý na ProSapiens Biomechanic.

Prkno. Sklapovačky. Cviky na core, které doporučil fyzioterapeut, YouTube video nebo kamarád z posilovny. Odcvičeno věrně, pravidelně, trpělivě.

A přesto záda bolí. Hrudník klesá dopředu. Při dlouhém sezení nebo chůzi se tělo hroutí stejně jako vždy.

Chyba není v motivaci ani v počtu opakování. Chyba je v tom, co cvičíme — a proč to v tomto kontextu nefunguje.

Co vlastně „core“ je — a co není

Slovo core se stalo jedním z nejpoužívanějších výrazů ve fitness i fyzioterapii. Problém je, že se pod ním většinou myslí něco velmi konkrétního: břišní svaly, planky, izolované posilování.

Ve skutečnosti je core způsob, jakým tělo koordinuje pohyb napříč celou strukturou. Od chodidel přes pánev, hrudník až po ramena. Nejde o jeden sval ani o jednu skupinu cviků. Jde o funkční souhru, která probíhá automaticky — nebo neprobíhá, pokud ji tělo nikdy nenaučilo fungovat správně.

Klíčovým hráčem v této souhře je příčný sval břišní (transversus abdominis). Výzkum Hodgese a Richardsona publikovaný v časopise Spine (1996) ukázal, že u zdravých lidí se příčný sval břišní aktivuje jako první ze všech svalů trupu — ještě před samotným pohybem končetin. U lidí s bolestí zad je tato aktivace výrazně opožděná.

Jinak řečeno: stabilizační systém nereaguje včas, a páteř zůstává bez ochrany v okamžicích, kdy ji nejvíce potřebuje.

Proč záda bolí, i když „máte core“

Stabilizace, o které se mluví v posilovně nebo v ordinaci, probíhá většinou izolovaně. V poloze, která v reálném pohybu nikdy nenastane. Plank na podložce je statická poloha. Chůze, stání, sed — to jsou dynamické situace, kde tělo musí neustále reagovat, přenášet váhu a koordinovat celé řetězce svalů najednou.

Při chůzi tělo nepotřebuje „zapnuté břicho“ v izolaci. Potřebuje, aby celý systém fungoval ve správné sekvenci. Rotace hrudníku musí umožnit pohyb pánve. Pohyb pánve musí efektivně přenést sílu do kroků.

Výzkum publikovaný v European Spine Journal (Lamoth et al., 2002) sledoval koordinaci rotací hrudníku a pánve při chůzi u pacientů s bolestí zad a zdravých jedinců. Pacienti vykazovali výrazně narušenou souhru těchto dvou segmentů — a tato narušená koordinace přímo korelovala se závažností jejich obtíží.

Studie z roku 2023 publikovaná v Gait & Posture (Huthwelker et. al., 2023) navíc potvrdila, že oblast středního hrudníku vykazuje při chůzi největší rozsah rotačního pohybu ze všech obratlů — a funguje jako protirotace vůči pánvi. Pokud tato souhra selže, celý přenos sil při chůzi je narušen od základu.

Záda pak přebírají roli, která jim nepřísluší. Bedra (driek) se přetěžuje. Svaly kolem bederní páteře pracují neustále, protože systém nad nimi a pod nimi nefunguje. Výsledkem je chronické napětí nebo pocit, že se záda „nikdy nezregenerují“ — i přesto, že cvičíte.

Proč prkno nefunguje tak, jak byste čekali

Plank je cvičení, které může být velmi efektivní — za předpokladu, že tělo umí správně zapnout vnitřní stabilizační systém.

Problém je, že většina lidí s pohybovou dysfunkcí ho zapnout neumí. Pánev klesá dolů, bederní páteř se přehýbá do extenze a stabilizaci přebírají svaly, které k tomu nejsou určeny — hlavně vzpřimovače páteře v dolní části zad.

Výsledek? Cvičení, které mělo záda odlehčit, je ve skutečnosti dál přetěžuje. Jen jinou cestou.

To není chyba jednotlivce. Je to chyba přístupu, který ignoruje, že nejdřív musí fungovat základní pohybové vzorce — a teprve pak je možné na nich budovat sílu.

Co říká výzkum o cvičení a bolesti zad

Meta-analýza publikovaná v JOSPT (Saragiotto et al., 2016), která zahrnovala data z více než 30 randomizovaných klinických studií, ukázala, že cvičení zaměřené na motorickou kontrolu je účinnější než obecné cvičení při snižování bolesti i disability u chronické bolesti zad.

Klíčový rozdíl není v intenzitě cvičení. Je v tom, co se cvičí. Obecné posilování zvyšuje svalovou kapacitu. Cvičení zaměřené na motorickou kontrolu mění způsob, jakým nervový systém svaly koordinuje — a to je právě to, co u chronické bolesti zad nejčastěji selhává.

Studie Hodgese a Richardsona dále ukázala, že u lidí s recidivující bolestí zad se opakování specifického tréningu příčného svalu břišního projeví jako trvalá změna v posturálních strategiích — ne jen dočasné zlepšení.

Co je potřeba řešit jinak

Pohybové vzorce se nemění opakováním jednoho cviku. Mění se systematickou prací s celým tělem — a to v pohybu, který je tělu přirozený.

Chůze je nejzákladnější lidský pohybový vzorec. Pokud chůze funguje špatně, celý zbytek těla funguje v kompenzaci. Záda, kolena, ramena, krk — všechno reaguje na to, jak se pohybujete při každém kroku.

Proto diagnostika, která má smysl, nezačíná izolovaným testováním svalové síly. Začíná pohledem na to, jak se tělo pohybuje jako celek — jak vypadá postura, jak funguje chůze, kde jsou asymetrie a kde systém selhal. Z toho je teprve možné určit, co je skutečný problém — a co je jen jeho příznak.

Jak to řešíme v ProSapiens Biomechanic

Pracujeme s metodikou Functional Patterns, která staví na tom, že lidský pohyb má hierarchii. Nejdřív postura. Pak chůze. Teprve potom specifičtější pohybové vzorce jako běh nebo trénink.

Každý klient začíná úvodní diagnostikou, při které se díváme na celou strukturu — ne jen na místo, kde bolí. Bolest je většinou jen signál. Příčina bývá jinde.

Pak pracujeme systematicky — dlouhodobě, individuálně, v sekvenci, která odpovídá tomu, co tělo skutečně potřebuje. Nejde o rychlou opravu. Jde o změnu pohybového chování, která má smysl v horizontu měsíců — ne týdnů.

Závěr

Pokud cvičíte pravidelně a záda vás stále trápí, problém s největší pravděpodobností není v tom, že cvičíte málo.

Je v tom, co cvičíte — a jestli to vůbec adresuje skutečnou příčinu.

Prkno a sklapovačky jsou nástroje. Mohou fungovat. Ale ne tehdy, když tělo nejdřív potřebuje pochopit, jak se vůbec pohybuje.

Úvodní diagnostika. Hledám klienty, kteří chtějí pochopit svůj pohyb — ne jen cvičit.

Zdroje

[1] Hodges PW, Richardson CA. Inefficient muscular stabilization of the lumbar spine associated with low back pain: a motor control evaluation of transversus abdominis. Spine. 1996;21(22):2640–2650. PubMed

[2] Lamoth CJ, Meijer OG, Wuisman PI, et al. Pelvis-thorax coordination in the transverse plane during walking in persons with nonspecific low back pain. Spine. 2002;27(4):E92–E99. PubMed

[3] Drerup B, et al. Reference values and functional descriptions of transverse plane spinal dynamics during gait based on surface topography. Gait & Posture. 2023. PubMed

[4] Saragiotto BT, Maher CG, Yamato TP, et al. Motor control exercise for chronic non-specific low-back pain. Cochrane Database of Systematic Reviews. 2016. PubMed

Príspevok Proč vám prkno nezabere na záda — a co s tím skutečně dělat je zobrazený ako prvý na ProSapiens Biomechanic.

A vy nevíte proč.

Není to proto, že jste líní. Není to proto, že špatně cvičíte. Je to proto, že nikdo zatím neřešil příčinu. Jen místo bolesti.

„Žádný ideální pohyb neexistuje“

Tohle je námitka, kterou slýcháme od fyzioterapeutů i sportovních trenérů. A mají pravdu. Žádný jeden správný pohyb neexistuje. Tělo se přizpůsobuje, kompenzuje, mění se v čase. Každý člověk je trochu jiný.

Jenže tato námitka míjí podstatu problému.

Otázka není „jaký je správný pohyb?“ Otázka je „proč se napětí v těle hromadí nerovnoměrně a co se s tím děje, když to ignorujeme?“

Tělo není soubor svalů. Je to síť napětí.

Fascie — pojivová tkáň, která obaluje každý sval, kost a orgán ve vašem těle funguje jako propojená síť. Výzkumy publikované v PLOS ONE ukazují, že napětí se může v fascii šířit a podporovat tak tensegritu celého systému. Pohybové a mechanické intervence myofasciální bolest léčí a předcházejí jejímu vzniku, zatímco sedavý způsob života k ní predisponuje a přispívá k jejím recidivám. (Plaut, S., 2022, PLOS ONE)

Jinými slovy: bolest se nedrží na jednom místě, protože celý systém je propojený. Pokud změníte napětí v jedné části, zbytek sítě na to reaguje.

Pokud napětí není uvolněno, fascie se v tomto stavu přestaví a symptomy, například svalové napětí, se stanou chronickými. (Plaut, S., 2022, PLOS ONE)

Abychom pochopili, proč se napětí hromadí nerovnoměrně musíme se nejdřív podívat na to, jak tělo pohyb vlastně organizuje. A to nás přivádí k pojmu, který v PSB používáme jako základ všeho.

Co je to pohybový vzorec

Pohybový vzorec není cvik. Je to způsob, jakým tělo organizuje pohyb jako celek.

Každý člověk má svůj. Vznikal roky ze způsobu, jak jsme seděli ve škole, jak jsme sportovali, jak jsme reagovali na stres, z úrazů které jsme prodělali, z kompenzací které jsme si postupně vybudovali aniž bychom o tom věděli.

Nejzákladnější pohybový vzorec je chůze. Výzkum v oblasti biomechaniky pohybu to potvrzuje jasně: lidská lokomoce vyžaduje koordinaci celého těla a nelze ji vysvětlit pohybem dolních končetin samotných. Tělo musí být chápáno jako integrovaný a synergický systém, jehož jednotlivé části jsou v neustálém a vzájemném biomechanickém vztahu. (Lebleu et al., 2021, bioRxiv)

Pokud kdekoliv v tomto řetězci vznikne blokáda, ztuhlost nebo slabé místo, zbytek těla to kompenzuje. Tato kompenzace je krátkodobě chytrá. Dlouhodobě přetěžuje.

Vědecký výzkum ukazuje, že lidské tělo má určitou kontinuitu a integritu, a proto když nastane problém v určité části, dochází ke kompenzačním změnám v přilehlých kloubech. (Zhang et al., 2024, Frontiers in Bioengineering and Biotechnology)

A právě tady vzniká chronická bolest. Ne v místě kde to bolí ale v místě kde kompenzace narazila na svůj limit.

Studie sledující lidi s chronickou bolestí zad to dokumentují přesně: lidé s chronickou nespecifickou bolestí zad vykazují změny kinematické variability při chůzi bez ohledu na rychlost chůze. Jinými slovy bolest v zádech se projevuje v tom, jak člověk chodí. Celý vzorec je narušený, ne jen jedno místo. (Roete et al., 2023, PLOS ONE)

Proč se bolest vrací

Výzkum z oblasti myofasciální bolesti to říká otevřeně: recidiva je běžným scénářem. Výsledky jsou lepší, když je léčba zahájena včas, aby se zabránilo vzniku kompenzačních vzorců, které bolest dále zhoršují. (Borg-Stein & Simons, 2002, Medscape)

To je klíčové slové spojení. Kompenzační vzorec.

Když jedno místo bolí, tělo si automaticky najde náhradní způsob pohybu. Rameno se vyhne plnému rozsahu, kyčel přebírá práci, která ji nepatří, druhá noha nese více. Za týdny to není problém. Za roky to vytvoří systémové přetížení, které se pak projeví někde úplně jinde.

Bolest dolní končetiny může zhoršit motorickou kontrolu a vést k adaptacím chůze, jako je zvýšená svalová ztuhlost nebo změněné rozložení zátěže v kloubech. Tyto adaptace mohou sice zpočátku bolest snížit, ale mohou také vést k dlouhodobé maladaptivní plasticitě a rozvoji chronické bolesti. (Bertrand-Charette, Jeffrey-Gauthier, Roy & Bouyer, 2021, NIH/PMC)

Chůze jako diagnostický nástroj

Člověk je evolučně stavěný pro bipedální pohyb. Chůze není jen přesun z místa na místo. Je to vzorec střídavé koordinace celého těla, přenosu sil přes páteř, rotace hrudníku, souhry paží a nohou.

Výzkum v oblasti chronické muskuloskeletální bolesti ukazuje, že u pacientů s chronickou bolestí dochází ke změnám kinematiky chůze a svalové aktivity, které naznačují sdílené poruchy motorického systému způsobené dlouhodobou allostatickou zátěží (kumulativním stresem, který tělo nestihlo zpracovat a kompenzovat). (Degerfeldt et al., 2023, NIH/PMC)

Chůze tedy není jen symptom. Je to zrcadlo. Odhalí, co se děje v celém systému dříve, než bolest dosáhne prahu, za kterým ji člověk začne řešit.

Případ Tomáše z praxe

Tomáš přišel s bolestí předloktí. Trvala dvanáct let. Ortopéd, fyzioterapie, magnety, elektroléčba, injekce kyseliny hyaluronové, sádra, lasery, masáže. Každý řešil předloktí.

Nikdo se neptal, proč předloktí dělá práci za celé tělo.

Když začal uvolňovat vnější stranu předloktí, aktivovala se vnitřní. Přidaly se achilovky — měl podsazenou pánev, oteklé nohy, nemohl normálně stát. Pak trapézy. Tělo postupně přesouvalo napětí jinam, protože systém hledal rovnováhu.

Dnes hodnotí trapézy číslem dvě z deseti kde byly předtím šestka. Bolest předloktí se z každých dvou týdnů přesunula na jednou za dva až tři měsíce.

Nezměnilo se místo. Změnil se způsob, jakým tělo napětí nese.

Jiná otázka, ne lepší odpověď

Fyzioterapie umí diagnostikovat, uvolnit akutní problém a vrátit člověka do základní funkce. To jsou věci, které PSB nedělá a ani dělat nechce.

Fyzioterapie se ptá: co bolí a jak to uvolnit?

PSB se ptá jinak: jak tělo přenáší síly a kde v tomto systému vzniká chronické přetížení?

To není lepší přístup. Je to jiná otázka. A pro lidi kterým se bolest opakovaně vrací, je to často otázka kterou ještě nikdo nepoložil.

Proč to trvá

Výzkum potvrzuje, že pohybové intervence ovlivňují vzorce svalové aktivace a mají přímý vztah k následným změnám bolesti a funkčního omezení. (Laird et al., 2012, NIH/PMC)

Změna pohybového vzorce ale není záležitost týdnů. Nervový systém se adaptoval roky, někdy desetiletí. Přepis trvá déle než měsíc.

Proto PSB nepracuje v jednorázových sezeních. Šestiměsíční cyklus není produkt. Je to minimální biologicky realistická jednotka času, za kterou se vzorec začíná skutečně měnit.

Tělo se nezmění proto, že chcete. Změní se proto, že mu dáte čas a správnou otázku.

Pokud vás zajímá, jak tato práce vypadá v praxi: Úvodní trénink PSB

Zdroje

Degerfeldt, M., Svantesson, U., Johansson, H., & Gutke, A. (2023). Acute exercise as active inference in chronic musculoskeletal pain, effects on gait kinematics and muscular activity in patients and healthy participants: A study protocol for a randomised controlled laboratory trial. BMC Musculoskeletal Disorders, 24(1), 1–12. https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC10255138/

Laird, R. A., Kent, P., & Keating, J. L. (2012). Modifying patterns of movement in people with low back pain — does it help? A systematic review. BMC Musculoskeletal Disorders, 13(1), 169. https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3466154/

Lebleu, J., Detrembleur, C., Renders, A., Caty, G., & Stoquart, G. (2021). The kinectome: A comprehensive kinematic map of human motion in health and disease. bioRxiv. https://www.biorxiv.org/content/10.1101/2021.10.05.463174

Plaut, S. (2022). Scoping review and interpretation of myofascial pain/fibromyalgia syndrome: An attempt to assemble a medical puzzle. PLOS ONE, 17(2), e0263087. https://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0263087

Roete, A. J., Diemer, J. M., & Stenneberg, M. S. (2023). Is movement variability altered in people with chronic non-specific low back pain? A systematic review. PLOS ONE, 18(6), e0287029. https://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0287029

Stein-Borg, J., & Simons, D. G. (2002). Myofascial pain. Archives of Physical Medicine and Rehabilitation, 83(3 Suppl 1), S40–S47. https://emedicine.medscape.com/article/305937-overview

Bertrand-Charette, M., Jeffrey-Gauthier, R., Roy, J.-S., & Bouyer, L. J. (2021). Gait adaptation to a phase-specific nociceptive electrical stimulation applied at the ankle: A model to study musculoskeletal-like pain. Frontiers in Human Neuroscience, 15, 762450. https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC8718644/

Zhang, Y., Li, H., Chen, W., & Liu, Y. (2024). Three-dimensional gait analysis of orthopaedic common foot and ankle joint diseases. Frontiers in Bioengineering and Biotechnology, 12, 1303035. https://www.frontiersin.org/journals/bioengineering-and-biotechnology/articles/10.3389/fbioe.2024.1303035/full

Príspevok Děláte vše správně. Proč tedy bolest zmizí a za půl roku se vrátí. je zobrazený ako prvý na ProSapiens Biomechanic.

Chvíli to fungovalo. Pak se dech vrátil tam, kde byl.

Pokud se nemůžeš nadechnout do břicha — i přesto, že víš jak — problém pravděpodobně není v technice. Problém je ve struktuře těla, ve které tu techniku zkoušíš provádět.

Bránice nepracuje ve vzduchoprázdnu

Bránice je sval. Jako každý jiný sval potřebuje ke své práci prostor a správné podmínky.

Tyto podmínky nevytváří technika dýchání. Vytváří je poloha a nastavení těla — konkrétně vztah mezi hlavou, hrudníkem a pánví.

Pokud je tento vztah narušený, bránice nemá kam se rozvinout. Nezáleží na tom, jak vědomě dýcháš.

Co se děje v těle, když hlava padá dopředu

Předsunutá poloha hlavy je dnes běžná. Vzniká postupně — léty sezení, obrazovkami, sedavou prací.

Na dýchání má přímý vliv.

Studie Szczygieła et al. (2015) sledovala, jak poloha hlavy ovlivňuje pohyb hrudníku při dýchání. Výsledek: předsunutá hlava výrazně snižuje pohyblivost spodních žeber při nádechu. Bránice ztrácí prostor a tělo přechází na náhradní řešení — dýchá pomocí krku, trapézů a horního hrudníku.

Koseki et al. (2018) to potvrdili čísly: lidé s předsunutou hlavou mají měřitelně menší vitální kapacitu plic, nižší objem nádechu i výdechu.

Jinými slovy: když hlava padá dopředu, dech se automaticky stává mělčím — bez ohledu na snahu.

Zhrbený hrudník dělá totéž

Albarrati et al. (2018) sledovali vliv polohy těla při sezení na sílu dýchacích svalů. Výsledek byl jednoznačný: zhroucená poloha snižuje výkon respiračního svalstva. Vzpřímená poloha ho naopak zlepšuje.

To není překvapivé. Hrudník, který je vtažený a uzavřený, nedovoluje žebrům se rozevřít. Bránice pracuje jako píst — potřebuje pohyblivý hrudní koš, aby mohla plnohodnotně klesat a stoupat. Pokud je hrudník rigidní, pohyb je omezený.

Decker et al. (2024) ukázali, že i u zdravých lidí rozhoduje poloha těla o tom, zda dominuje brániční nebo hrudní vzorec dýchání. U zhrbeného sedu přirozeně převažuje hrudní typ — i když se člověk snaží dýchat jinak.

Typický vzorec, který vidíme v ProSapiens

Přichází klient. Říká: „Roky cvičím brániční dech, nikdy mi to pořádně nešlo.„

Podíváme se na jeho tělo:

• hlava vysunutá dopředu
• hrudník stažený, uzavřený
• ramena padají dopředu
• dolní žebra vystrčená ven
• pánev v předním sklonu

Toto není selhání vůle ani pozornosti. Je to kompenzační vzorec — tělo se přizpůsobilo pozici, ve které tráví většinu dne. A v této pozici bránice jednoduše nemá prostor pracovat plnohodnotně.

Technika dýchání v takovém těle narazí na strukturální omezení, které žádná instrukce neodstraní.

Proč se dech vrací ke starému vzorci

Tady je klíčová věc, kterou dechové techniky většinou neřeší:

Dýchání je z 99 % automatické. Tělo dýchá podle toho, jak je nastavené — ne podle toho, co si vědomě říkáš.

Když si sedneš a začneš vědomě dýchat do břicha, může to chvíli fungovat. Ale jakmile přestaneš kontrolovat a tělo se vrátí do autopilota — vrátí se i do vzorce, který odpovídá struktuře tvého hrudníku, poloze hlavy a napětí v trupu.

Proto se dech po cvičení vrátí tam, kde byl. Struktura se nezměnila.

Co má smysl dělat místo toho

Neznamená to, že dechové techniky jsou k ničemu. Znamená to, že mají smysl až tehdy, když tělo je připravené je přijmout.

V ProSapiens Biomechanic proto nezačínáme dýcháním. Začínáme tělem.

Sledujeme, jak pracuje pánev, hrudník a hlava. Analyzujeme dech ve stoji, při chůzi, v klidu. Testujeme, které segmenty omezují pohyb bránice. A pracujeme na tom, aby tělo získalo strukturu, do které dech přirozeně zapadne.

Když se zlepší nastavení těla, zlepší se bez zvláštního úsilí i dech — jeho hloubka, rytmus, zapojení bránice. Protože tělo přestane potřebovat kompenzaci.

Pokud chceš nejdřív pochopit, jak dýchání a struktura těla souvisí — připravili jsme průvodce, který to vysvětluje krok za krokem.

→ Stáhni průvodce zdarma: Struktúra před technikou

Shrnutí

Pokud nemůžeš dýchat do břicha, pravděpodobně to není proto, že neumíš techniku.

Je to proto, že tělo je v nastavení, které bránici nedovoluje plně pracovat. Předsunutá hlava, uzavřený hrudník, rigidní žebra — to jsou strukturální příčiny, které žádná dechová instrukce sama o sobě nevyřeší.

Nejdřív musí být podmínky. Pak teprve technika.

Chceš vědět, co konkrétně brání tvému dechu?

Úvodní trénink v ProSapiens — Brno

Diagnostika chůze, držení těla a dechové mechaniky. Ukážeme ti, které segmenty omezují tvůj dech, a nastavíme konkrétní plán.

Online biomechanická analýza

Pokud nejsi z Brna, analyzujeme tvoje držení a dech na dálku. Dostaneš přesný plán krok za krokem.

Použitá literatura:

• Szczygieł et al. (2015). Biomechanical influences on head posture and the respiratory movements of the chest. Acta of Bioengineering and Biomechanics. PMID: 26415553
• Koseki et al. (2018). Effect of forward head posture on thoracic shape and respiratory function. Journal of Physical Therapy Science. PMID: 30774207
• Albarrati et al. (2018). Effects of sitting posture on respiratory muscle strength. Journal of Physical Therapy Science.
• Decker, S., Horváth, T., Takács, J., & Koller, A. (2024). Body positions and physical activity levels modulate the ratio of abdominal to thoracic breathing and respiratory rate in young individuals. Journal of Clinical Medicine, 13(24), 7825. https://doi.org/10.3390/jcm13247825

Príspevok Proč nemůžeš dýchat do břicha — a proč to není chyba techniky je zobrazený ako prvý na ProSapiens Biomechanic.

A přesto většina lidí, kteří se ho učí, ho nedělá správně. Ne proto, že by byli nepozorní nebo líní. Ale proto, že neví, co brániční dech ve skutečnosti je — a co mu brání fungovat.

Co bránice skutečně dělá

Bránice je plochý sval ve tvaru kopule, který odděluje hrudní a břišní dutinu. Při nádechu se stahuje a klesá dolů — tím zvětšuje objem hrudní dutiny a vzduch proudí do plic. Při výdechu se uvolňuje a stoupá zpět.

To je mechanika. Ale bránice dělá víc než jen dýchání.

Je to také primární stabilizátor páteře. Pracuje v koordinaci s pánevním dnem, hlubokými břišními svaly a svaly zad — tvoří tlakový systém, který drží trup stabilní při každém pohybu.

Hodges & Gandevia (2000) ukázali, že bránice je trvale aktívna pri pohybe končatín — nie len pri dýchaní. Keď trup potrebuje stabilitu, bránica ju zabezpečuje na úkor dychového rozsahu.

To znamená jednu důležitou věc: bránice nemůže plně dýchat a zároveň plně stabilizovat. Jsou to dvě funkce jednoho svalu. A pokud tělo cítí nestabilitu — bránice upřednostní stabilizaci na úkor dechu.

Proč „dýchání do břicha“ nestačí

Když někdo řekne „dýchej do břicha“, myslí tím brániční dech. Ale pohyb břicha je jen viditelný důsledek — ne samotný mechanismus.

Správný brániční dech vypadá takto: při nádechu se bránice snižuje, vytlačuje orgány dolů a do stran, břicho se přirozeně rozšíří — ale také boky, záda, spodní žebra. Pohyb jde do všech směrů, ne jen dopředu.

Co většina lidí dělá místo toho: vědomě vystrčí břicho dopředu při nádechu. To vypadá podobně — ale je to aktivní svalová akce, ne pasivní důsledek pohybu bránice. Bránice přitom nemusí pracovat vůbec.

Výsledek? Člověk si myslí, že dýchá bránicí. Ve skutečnosti dýchá břišními svaly a bránice zůstává v kompenzačním vzorci.

Tři strukturální důvody proč bránice nepracuje

1. Uzavřený hrudník

Bránice se upíná na spodní okraj žeber. Pokud jsou žebra v nevhodném úhlu — vystrčená dopředu nebo stažená dolů — bránice nemá mechanické podmínky pro plný rozsah pohybu. Může se stahovat, ale ne naplno.

2. Předsunutá hlava a zkrácený krk

Jak jsme popsali v předchozích článcích — poloha hlavy ovlivňuje pohyblivost hrudníku. Uzavřený horní hrudník omezuje prostor, do kterého se bránice může rozvinout.

3. Chronické napětí v břiše

Stres, sedavé zaměstnání, dlouhodobé napětí — to vše vytváří chronické zkrácení břišních svalů. Pokud je břicho trvale v mírném stahu, bránice naráží na odpor při každém nádechu. Pohyb je omezený, dech zůstává mělký.

Kolar et al. (2012) zistili pomocou dynamického MRI, že ľudia s chronickou bolesťou chrbta majú zníženú pohyblivosť bránice pri posturálnych úlohách — teda bránica u nich stabilizuje menej efektívne aj dýcha menej efektívne.

Jak poznat, že bránice skutečně pracuje

Existuje jednoduchý test. Polož jednu ruku na hrudník, druhou na spodní žebra ze stran — ne na břicho, ale přímo na boční část dolního hrudníku.

Při nádechu by se měla pohybovat hlavně spodní ruka — žebra by se měla rozšiřovat do stran. Hrudník by se měl pohybovat minimálně.

Pokud se pohybuje jen hrudník a břicho, bránice nepracuje plnohodnotně. Pokud se pohybuje jen břicho dopředu, pravděpodobně aktivně vystrčuješ břišní svaly — ne bránici.

Pohyb do stran a dozadu je klíčový. Většina lidí ho při vědomém dýchání vůbec nezaregistruje — protože ho nikdy necítila.

Co přichází dřív než technika

Brániční dech není dovednost, kterou se naučíš opakováním. Je to výsledek podmínek, které v těle existují nebo neexistují.

Tyto podmínky zahrnují:

• pohyblivost spodních žeber a hrudní páteře
• neutrální polohu pánve, která dává bránici správný úhel
• uvolněné břišní svaly, které nekladou odpor
• stabilní střed těla, který nepotřebuje bránici jako náhradní stabilizátor

Pokud tyto podmínky chybí, vědomé dechové cvičení funguje jako tréning na špatném hardwaru. Výsledky jsou dočasné — tělo se vždy vrátí tam, kde jsou strukturální podmínky.

Bordoni & Zanier (2013) zmapovali anatomické prepojenia bránice od panvového dna po trigeminálny systém — čo vysvetľuje prečo jej obmedzenie ovplyvňuje celé telo, nie len dych.

Co řešíme v ProSapiens

Brániční dech netrénujeme izolovaně. Díváme se na to, co mu brání — konkrétně, u konkrétního člověka.

Sledujeme pohyblivost žeber, nastavení pánve, polohu hlavy, napětí v břiše. Testujeme, kde v systému je omezení. A pracujeme na tom, aby tělo získalo podmínky, ve kterých brániční dech přijde přirozeně — bez vědomé instrukce.

Protože cílem není naučit se vědomě dýchat správně. Cílem je, aby tělo dýchalo správně automaticky.

Shrnutí

Brániční dech není technika, kterou zvládneš tím, že budeš více vědomý. Je to funkce, která závisí na struktuře těla — pohyblivosti žeber, poloze pánve a hlavy, napětí v břiše.

Pokud tě brániční dech roky míjí i přes opakované pokusy — pravděpodobně problém není v technice. Problém je v podmínkách, ve kterých tu techniku zkoušíš.

Nejdřív struktura. Pak dech.

Chceš vědět, co konkrétně brání tvé bránici pracovat?

Úvodní trénink v ProSapiens — Brno

Diagnostika chůze, držení těla a dechové mechaniky. Podíváme se na celý systém — ne jen na dech.

Online biomechanická analýza

Analýza držení a dechu na dálku. Konkrétní plán krok za krokem.

→ Úvodní diagnostika — prosapiens.cz/kontakt

Chceš pochopit mechanismus do hloubky?

Připravili jsme 90stránkového průvodce, který vysvětluje fyziologii bráničního dechu, CO₂ toleranci a osm dechových technik — včetně toho, co musí být splněno, aby fungovaly.

→ Struktura před technikou — zjistit víc

Použitá literatura:

Hodges PW, Gandevia SC (2000). Changes in intra-abdominal pressure during postural and respiratory activation of the human diaphragm. Journal of Applied Physiology, 89(3):967–976.

Kolar P et al. (2012). Postural function of the diaphragm in persons with and without chronic low back pain. Journal of Orthopaedic & Sports Physical Therapy, 42(4):352–362.

Bordoni B, Zanier E (2013). Anatomic connections of the diaphragm: influence of respiration on the body system. Journal of Multidisciplinary Healthcare, 6:281–291.

Príspevok Brániční dech: proč ho většina lidí nedělá správně — i když si myslí, že ano je zobrazený ako prvý na ProSapiens Biomechanic.

Ale málokdo mluví o tom, co předsunutá hlava dělá s dechem.

A přitom je to jedna z nejčastějších příčin toho, proč lidé nedokážou dýchat do břicha — i přesto, že se o to roky snaží.

Hlava a hrudník jsou jeden systém

Tělo není složeno z nezávislých částí. Poloha hlavy přímo ovlivňuje polohu hrudníku. Poloha hrudníku přímo ovlivňuje prostor, který má bránice k pohybu.

Když hlava padá dopředu, spouští se řetězová reakce:

• Krční svaly se zkracují a přetěžují
• Horní hrudník se uzavírá a ztrácí pohyblivost
• Žebra se dostávají do nevýhodného úhlu
• Bránice ztrácí prostor pro plný rozsah pohybu
• Tělo přechází na pomocné dýchací svaly — krk, trapézy, horní hrudník

Výsledek: dech zůstává mělký, rychlý a lokalizovaný do horní části hrudníku. Ne proto, že by člověk neuměl dýchat. Ale proto, že tělo nemá podmínky dýchat jinak.

Co na to říká výzkum

Szczygieł et al. (2015) sledovali přímou souvislost mezi polohou hlavy a pohybem hrudníku při dýchání. Výsledek byl jednoznačný: předsunutá poloha hlavy výrazně omezuje pohyblivost spodních žeber při nádechu. Právě ta část hrudníku, kde bránice potřebuje prostor — je zablokovaná.

Koseki et al. (2019) šli dál a měřili vitální kapacitu plic u lidí s forward head posture. Zjistili měřitelně nižší objem nádechu i výdechu oproti lidem s neutrální polohou hlavy.

Jinými slovy: předsunutá hlava fyzicky zmenšuje objem dechu. Není to pocit. Je to změřitelný funkční deficit.

A Zafar et al. (2018) ukázali, že korekce polohy hlavy — bez jakékoli dechové instrukce — vedla ke zlepšení dechové mechaniky. Samo nastavení těla změnilo, jak lidé dýchají.

To je klíčové:

Nemusíš se učit dýchat jinak. Musíš změnit podmínky, ve kterých dýcháš.

Proč krk a ramena přebírají práci bránice

Bránice je primární dýchací sval. Ale pokud nemá prostor pracovat — tělo si pomůže jinak.

Zapojí pomocné dýchací svaly: sternocleidomastoideus, scaleny, trapéz, prsní svaly. Tyto svaly jsou určené pro situace zvýšené zátěže — sprint, stres, fyzická námaha. Nejsou stavěné na 20 000 nádechů denně.

Pokud je hlava trvale vysunutá dopředu, tělo trvale dýchá v kompenzačním režimu. Výsledkem je chronické napětí v krku a ramenou — které většina lidí přisuzuje stresu, počítači nebo špatným polštářům.

Skutečná příčina je jednodušší: tělo nemá kde brát hluboký dech, tak dýchá tam, kde to jde.

Jak to poznáš na vlastním těle

Pár jednoduchých signálů, které naznačují, že předsunutá hlava ovlivňuje tvůj dech:

• Chronické napětí v krku a horních trapézech — i přes masáže a strečink se vrací. Svaly jsou přetížené, protože dělají práci, která jim nepřísluší.
• Pocit, že se nemůžeš nadechnout do hloubky — dech se zastaví v horní části hrudníku. Spodní žebra se nepohybují.
• Rychlý dech v klidu — více než 14–16 nádechů za minutu v klidu naznačuje kompenzační vzorec.
• Ranní tuhost krku — tělo celou noc dýchalo pomocnými svaly. Ráno jsou unavené.

Žádný z těchto signálů sám o sobě nedokazuje, že příčina je v poloze hlavy. Ale kombinace naznačuje, že dechový vzorec a postura jsou propojené.

Co nestačí

Strečink krku nepomůže trvale. Uvolní napětí na hodinu nebo dva — ale pokud se hlava vrátí do stejné polohy, svaly se přetíží znovu.

Dechová cvičení nepomůžou trvale. Dokud je hrudník uzavřený a hlava vysunutá, bránice nemá prostor. Vědomý dech funguje chvíli, pak se tělo vrátí do autopilota.

Ergonomická úprava pracovního místa pomůže částečně — ale nezmění pohybový vzorec, který si tělo neslo roky. Monitor ve správné výšce nestačí, pokud hlava padá dopředu při každém kroku a sezení mimo kancelář.

Trvalá změna vyžaduje změnu toho, jak tělo drží svoji strukturu — v pohybu, v chůzi, v klidu.

Co řešíme v ProSapiens

Předsunutá hlava není izolovaný problém krku. Je to výsledek toho, jak celé tělo organizuje svoji strukturu — od chodidel přes pánev a hrudník až po hlavu.

Proto se v ProSapiens Biomechanic nedíváme jen na krk. Analyzujeme, jak pracuje pánev a hrudník, jak vypadá chůze, kde tělo ztrácí přenos sil. Předsunutá hlava je zpravidla posledním článkem řetězce — ne jeho začátkem.

Když se změní nastavení celého těla, změní se i poloha hlavy. A s ní — bez speciálního dechového tréninku — se změní i dech.

Chceš pochopit, jak poloha těla ovlivňuje dech do hloubky?

Připravili jsme 90stránkového průvodce, který vysvětluje mechanismus — od předsunuté hlavy přes uzavřený hrudník až po to, proč bránice nemá kde pracovat.

→ Struktura před technikou — zjistit víc

Shrnutí

Předsunutá hlava není jen estetický nebo ortopedický problém. Je to strukturální omezení, které přímo snižuje kapacitu dechu, přetěžuje pomocné dýchací svaly a udržuje tělo v kompenzačním vzorci.

Pokud máš chronické napětí v krku a zároveň pocit, že se nemůžeš pořádně nadechnout — pravděpodobně to není náhoda.

Jsou to dva projevy jednoho problému.

Chceš vědět, jestli předsunutá hlava ovlivňuje tvůj dech?

Úvodní trénink v ProSapiens — Brno

Diagnostika chůze, držení těla a dechové mechaniky. Podíváme se na celý řetězec — od pánve po hlavu.

Online biomechanická analýza

Analýza držení a dechu na dálku. Konkrétní plán krok za krokem.

Použitá literatura:

• Szczygieł et al. (2015). Biomechanical influences on head posture and the respiratory movements of the chest. Acta of Bioengineering and Biomechanics. PMID: 26415553
• Koseki et al. (2019). Effect of forward head posture on thoracic shape and respiratory function. Journal of Physical Therapy Science. PMID: 30774207
• Zafar et al. (2018). The effect of head and neck posture on respiratory function. Journal of Physical Therapy Science.

Príspevok Předsunutá hlava a dýchání: proč poloha hlavy rozhoduje o tom, jak se nadechnete je zobrazený ako prvý na ProSapiens Biomechanic.

V ProSapiens Biomechanic se na ploché nohy díváme jinak:

nehodnotíme tvar, ale funkci. Neřešíme „jak vaše noha vypadá“, ale jakým způsobem pracuje během pohybu.

Proč je klenba základ celého těla

Chodidlo není jen „konec nohy“. Je to konstrukční základna, na které stojí celá posturální struktura člověka.

Když se tato základna zhroutí, dochází k řetězové reakci:

• vnitřní kotník padá dolů,
• koleno se stáčí dovnitř,
• pánev se vychyluje,
• bedra ztrácí oporu,
• trup mění napětí a hrudník rotuje,
• vznikají přetížení, která tělo řeší kompenzacemi.

Odborně se tomu říká kolaps kineziologického řetězce. A přesně to popisuje odborná literatura.

Ploché nohy a bolesti — co říkají studie

1. Bolesti zad a krční páteře jsou u lidí s plochou nohou výrazně častější

Velká studie Ullah a spol. z roku 2025 ukázala, že lidé s plochou nohou mají dvojnásobně vyšší výskyt bolestí beder a krku než lidé s neutrálním chodidlem.

Hlavní příčina?

Změněné držení těla a nepravidelný způsob přenosu sil během chůze.

2. Změněná klenba mění způsob stabilizace těla

Výzkum Halawaa a spol., 2024 na pacientech s chronickou bolestí zad ukázal, že lidé s flexibilní plochou nohou vykazují horší motorickou kontrolu, horší stabilitu trupu a odlišné kompenzační strategie.

Jinými slovy:

tělo s plochou nohou pracuje jinak – a často mnohem náročněji.

3. Plochá noha ovlivňuje funkční pohyb, core a rovnováhu

Studie Ghorbani a spol. zveřejněná v roce 2025 ve Scientific Reports zjistila:

• horší výsledky ve funkčních pohybových testech,
• sníženou sílu hlubokých svalů trupu,
• slabší stabilitu a horší balans.

Autoři zdůrazňují, že plochá noha není „lokální problém“. Ovlivňuje způsob, jakým tělo stojí, dýchá, chodí a reaguje na gravitaci.

4. Chůze se u ploché nohy mění od kotníku až po kyčel

Kinematické studie Nourbakhsh a spol. 2025 ukazují, že lidé s plochou nohou mají:

• jinou práci hlezna,
• jinou rotaci v koleni,
• výrazně změněný rozsah pohybu v kyčli,
• odlišnou délku kroku a rychlost chůze.

To přesně odpovídá tomu, co v ProSapiens sledujeme při biomechanické analýze chůze:

noha nikdy nefunguje izolovaně – je propojena s celým tělem.

Ne každá plochá noha je problém

Je důležité dodat jednu věc:
studie Tedeschi​ 2024 také ukazují, že asymptomatická plochá noha (zejména u dětí nebo aktivních dospělých) nepředstavuje automaticky zdravotní riziko.

Klíčové není, jak chodidlo vypadá, ale:

• zda bolí,
• zda mění chůzi,
• zda nutí tělo do kompenzací,
• zda vede ke kolapsu kolen nebo pánve,
• zda narušuje držení těla.

Proto v ProSapiens neřešíme „pěkný tvar klenby“, ale funkční pohyb v reálném prostoru.

Co skutečně pomáhá – důkaz místo mýtů

Mnoho lidí začne s vložkami nebo s posilováním chodidla. Funguje to? Do určité míry ano. Ale výzkumy jsou jasné:

Největší efekt má kombinace práce s chodidlem, tělem a držením

Studie Brijiwasi a spol. z roku 2023 ukázala, že komplexní cvičební program zahrnující:

• chodidlo,
• trup,
• kyčle
• a práci s posturální kontrolou

zlepšil klenbu a zpomalil progresi problémů výrazně lepším způsobem než izolovaná cvičení.

Core + noha > samotná noha

Další studie Soni a spol. 2025 potvrdila, že kombinace tréninku „short foot“ a core stability vede k nejlepším výsledkům v bolesti i funkci chodidla.

To je důvod, proč se v ProSapiens soustředíme na celkový mechanický obraz těla – ne jen na samotné chodidlo.

Co z toho plyne pro běžného člověka

Pokud máš:

• ploché nohy,
• bolavá kolena,
• kolena padající dovnitř,
• bolest zad,
• nestabilitu při chůzi,
• pocit „měkkých“ kotníků,
• jednostranné přetížení,
• chronické napětí v bedrech nebo kyčlích,

je velmi pravděpodobné, že tvé tělo jen není optimálně zorganizované pro pohyb.

To není chyba tebe. Je to přirozený důsledek moderního životního stylu. A dá se to změnit.

Jak ti můžeme pomoct v ProSapiens Biomechanic

V našem studiu pracujeme podle metodiky Functional Patterns a řešíme problém tak, jak vzniká:

v celém posturálním systému, ne v jedné části těla.

Co s tebou uděláme:

• provedeme funkční diagnostiku chůze, stoje a držení těla,
• zjistíme, jak tvé chodidlo ovlivňuje kolena, pánev a páteř,
• identifikujeme kompenzace, které tvé tělo používá,
• nastavíme trénink, který obnoví přirozenou oporu a efektivní pohyb.

Výsledkem není jen „lepší klenba“. Výsledkem je tělo, které se hýbe bez bolesti a konečně funguje jako celek.

Vyber si cestu, která ti sedí

1) Individuální trénink v Brně

Pokud chceš přesně vědět, jak změnit příčinu tvých problémů přihlaš se na individuální trénink.

➡️ Začni tam, kde začíná každý funkční pohyb – u sebe.

2) Online trénink s biomechanickou analýzou

Pokud nejsi z Brna nebo preferuješ domácí režim, můžeme všechno udělat online – včetně analýzy chůze a postury.

➡️ Dostaneš plán přímo na míru, krok za krokem, bez slepých pokusů.

Zdroje

1. PREVALENCE OF NECK AND LOW BACK PAIN IN PATIENTS WITH FLAT FOOT DEFORMITY. (2025). Journal of Medical & Health Sciences Review, 2(3). https://doi.org/10.62019/c83sar53
2. Halawaa, M. K., El-Sayed, W. H., & El-Meniawy, G. M. (2024). Assessment of motor control in chronic mechanical low back pain patients with flexible flat foot. The Egyptian Journal of Hospital Medicine, 95(1), 2254–2258. https://doi.org/10.21608/ejhm.2024.361993
3. Ghorbani, M., Yaali, R., Sadeghi, H., & Koumantakis, G. A. (2025). The impact of flatfeet on the correlation between functional movement scores, balance, agility, and core muscle strength in young females: A cross-sectional study. Scientific Reports, 15, Article 5077. https://doi.org/10.1038/s41598-025-50742-5
4. How to cite this article: Tedeschi R. The flatfoot dilemma: Why less is more in managing asymptomatic flat feet in children. J Musculoskelet Surg Res. 2025;9:1-3. doi: 10.25259/JMSR_387_2024
5. Brijwasi, T., & Borkar, P. (2023). A comprehensive exercise program improves foot alignment in people with flexible flat foot: A randomised trial. Journal of Physiotherapy, 69(1), 23–29. https://doi.org/10.1016/j.jphys.2022.11.011
6. Soni J, Sawant S, Shah S (October 29, 2025) Efficacy of Core Stability Exercises and Intrinsic Foot Training on Patients With Flat Foot: A Comparative Study. Cureus 17(10): e95659. doi:10.7759/cureus.95659

Príspevok Ploché nohy: nenápadný problém, který mění celý pohybový systém je zobrazený ako prvý na ProSapiens Biomechanic.

2019 – když plán „jen vydělat peníze“ poprvé narazil

Psal se rok 2019. Bitcoin jsem vlastnil už dva roky. A upřímně? Vůbec jsem netušil, co to je, a ani mě to vlastně nezajímalo. Jediné, co jsem chtěl: vydělat peníze.

Jenže když něco koupíš za 20 000 usd a o dva roky později to má hodnotu 4 000 usd, je jasné, že představa „rychlého zisku“ byla nepřesná.

Touha vydělat nezmizela – jen nefungovala v realitě.

Skončil jsem sportovní vysokou školu v Bratislavě, protože jsem měl v hlavě jednoduchou rovnici:

Dokončím školu → budu mít víc času trénovat → začnu vydělávat.

Čas jsem měl. Peníze stále ne.

A tam se poprvé objevila otázka, kterou si klade asi každý, kdo chce víc než jen přežívat:

„Jak se vlastně vydělávají peníze?“

Investice? Tak jsem vstoupil i tam

Dostal jsem se k akciím, zlatu, dluhopisům, diverzifikaci, třídám aktiv.

Vstával jsem každý den v 5:00, jen abych četl:

• Inteligentní investor od Benjamina Grahama
• Naučte se investovat od Daniela Gladiše
• Bohatý táta chudý táta od Rober Kyosaki

Zjistil jsem, že svět peněz není jen o mzdě. Že existuje:

• Zlato
• Akcie
• Dluhopisy
• A úplně nová třída aktiv = kryptoměny

Tu jsem už vlastně vlastnil – jen bez pochopení.

Tak jsem se přirozeně vrátil ke kryptu. A s ním přišla druhá zásadní otázka:

„Kryptoměny – okej. Ale co to je Bitcoin?“

Narazil jsem na Kicoma a začal jsem sledovat Úvod do bitcoinu. A poprvé jsem pochopil něco hlubšího:

Problém nikdy nebyl v tom, kolik vyděláváš, ale v jakých penězích žiješ.

2020 – když pandemie dala prostor, ale ne hotové odpovědi

Marec 2020. Korona. Prázdný kalendář. Prázdné ulice. Uzavřené fitka. A do toho přišla moje první dávka lysohlávek – ironicky i bez ironie pointa zlomu.

• Začalo to celou myšlenku: ProSapiens Biomechanics v Brně
• Začali jsme společně se snoubenkou číst 6 hodin denně skoro 3 měsíce vkuse
• Našli jsme si vlastní „podnikatelské gymnázium“, protože jsme pochopili jednoduché pravidlo:

Když budeš furt měnit čas za peníze, peníze nikdy nemáš. Takže podnikání.

Ne proto, že nás někdo vedl. Ale proto, že jsme neměli jinou cestu ven z tohoto krysího závodu.

Nikdo nás neučil, jak podnikat. Nikdo nám neřekl, kde začít. Tak jsme koupili, stáhli a přečetli všechno, co bylo dostupné – free i placené.

2020/21 – první klientka sama netušila, že učí nás

Pořád jsem trénoval dlouholetou klientku. A jednou jsem jí navrhnul něco, co vypadalo jako experiment, ale byl to princip:

„Můžeš mi zaplatit v BTC?“

Ne proto, abych si koupil crypto, ale proto, že jsem chtěl, aby ho začala používat. Každý satoshi, který mi přišel, jsem si odložil.

A pak přišlo překvapení, které nikdo neumí naplánovat:

Po pandemii to narástlo na hodnotě. Ne proto, že jsem udělal tah století, ale proto, že jsem držel rezervu v dobrých penězích.

2022 – stěhování do Brna, malé BTC úspory a první „proč dává zleva smysl?“

Rok 2022 přinesl zlom, ale ne hladký. Do Brna jsme nepřicházeli jako začátečníci bez zdrojů – měli jsme solidní bitcoinovou rezervu a hlavu plnou nastudované teorie.

Jenže realita byla divočejší než plány z knih. Bitcoin každý měsíc klesal hlouběji a v hlavě se objevoval stejný mechanizmus jako při fyzické nejistotě: stahuješ se, když ztratíš kontrolu. Místo prostoru ale přišel stres – především o nájem, provoz, vybavení. Rezerva se tenčila rychle.

Už jsme podnikali a měli pár prvních klientů – to bylo to, na čem teď záleželo nejvíc. Příjem nerostl skokově, ale budoval se postupně. Bitcoinová hromádka došla skoro na nulu, ale podnikání přežilo, protože už bylo postavené na skutečném provozu, ne jen na úsporách v Bitcoinu.

A právě v tomto čase začali první klienti platit v Bitcoinu. První z nich dostali 10% slevu, aby vstupní překážka byla nízká a rozhodnutí jednoduché.

A tehdy jsem slyšel větu:

„Na co zleva? Vezmi 100 %, kup si pak BTC a máš to samé.“

Tady je logická chyba:

• Nemáš to samé
• Protože nejde o to mít Bitcoin
• Jde o to umět s ním zaplatit
• Jde o to změnit chování

A motto, které se píše samo, když ho pochopíš do hloubky:

Nechceme být „Bitcoin byznys“. Chceme, aby Bitcoin byl normální peněžní nástroj v rukou lidí, kteří s ním umí fungovat.

Svět smeruje do ,,Pičároviec“

Svět dnes, víc než tehdy, míří do nejisté budoucnosti. Není to naivní víra v zázrak bez práce.

Je to spíš strategie, která dává smysl, i když zní jednoduše:

Naučit člověka zaplatit v kvalitních penězích má větší dopad než mu jen dát procenta dolů na faktuře. Slevu si koupí každý. Schopnost zaplatit v Bitcoinu změní chování i myšlení.

Tahle myšlenka z nás nedělá „bitcoinové studio“. Dělá z nás studio, které stojí na třech principech zároveň: svoboda v pohybu a svoboda v penězích – a tím i svoboda ve světě, který není nucený žít v systému s nízkou kvalitou měny.

Jak zleva začala: 10 % začala byt až moc velká

Začali jsme se slevnou 10 %. Která byla velkorisá a naši první BTC klienti si ji zaloužili a mají ji dodnes. Později v koncem roku 2023 jsme však pochopili, že to je zbytečně velká na cashflow studia.

Aktuálně používáme model: první platba: -20 % a každá další: -5 %

Psychologie klientů se měnila v přímém přenosu:

• Někdo nakoupil BTC těsně před platbou a zaplatil
• Jiný chtěl zaplatit skôr, protože BTC rostl
• Další chtěl zaplatit později, protože BTC zrovna klesal

To není problém. To je důkaz pochopení.

Klienti, kteří Bitcoin nenakoupili jen „na zkoušku“, ale drželi ho v čase, často získali efektivní slevu větší, než nabízíme my. Díky dlouhodobému růstu hodnoty se jejich původní nákup zhodnotil a toto zhodnocení jim reálně vytvořilo dodatečný cenový prostor při platbě – tedy slevu navíc, která vznikla z kvality peněz, ne z marketingového modelu studia. V praxi to znamená, že jejich osobní „časová výhoda Bitcoinu“ funguje jako další vrstva slevy, protože lepší peníze odmění trpělivost silněji než procenta na faktuře.

A co koruny?

Ano, provozní realita je taková, že fiat potřebuješ.
My jsme ale Bitcoin používali přímo na denní život:

• vybavení a techniku jsme kupovali přes Alza.cz
• část podílů investorovi jsme vypláceli v BTC
• když jsme potřebovali hotovost, řešili jsme výběr přes Bitcoinmaty
• při cestě do USA jsme směňovali přes Vexl.it
• občas platební kartu Coinbase Card
• když se nějaký klient rozhodl platiť a hledal kde nakupit BTC poslali jsme ho českou burzu anycoin.cz
• párkrát jsme měli víc v BTC než v hotovosti – takže jsme využívali a stále využívame Qerko v brněnských kavárnách a bistrech

2024 a dál – klienti, cashflow a rezervy

Moje zkušenost mi dala tohle rozdělení reality:

1. Platí ti 1 klient v BTC
   → rezerva se tvoří snadno, protože o pár tisíc méně tě stejně do bídy nedostane.
2. Platí ti 1/4 až 1/2 klientů v BTC
   → z Bitcoinu se stává i cashflow. Rezerva se tvoří pomaleji, ale Bitcoin ti začne reálně krmit provoz.

Ani jedna cesta není špatně. Záleží na fázi, ne na dogmatu.

Život je graf, graf je život

Bitcoin vypadá zblízka jako chaos:

• nahoru
• dolů
• do strany
• prudké zvraty

Člověk vnímá život stejně:

• máš období růstu
• propady nálad, těla, peněz, energie
• stagnaci
• obraty, které nechápeš v momentě, ale pochopíš zpětně

A trend zdraví, rozvoje a učení je úplně stejný – dlouhodobě míří nahoru, když máš systém, zvědavost a neuhýbáš principů.

Pointa, která není patos – je realita

V ProSapiens nechceme len napravovat chrbtice, aby lidi nebolelo koleno nebo bedra.

Chceme, aby měli možnost žít ve svobodě pohybu i svobodě peněz – a také ve svobodném světě.

Protože:

Dobrý pohyb dává telu slobodu.
A dobré peníze dávají slobodu v živote.

A když učíš lidi ho používat, učíš je vlastně chovat se jako dospělý investor ve vlastním životě – ve zdraví, v čase i v penězích.

Beyond Fitness, Beyond Money

Na závěr: pokud tě zajímá, jak naše myšlenky o pohybu, těle a penězích korespondují – doporučuji přečíst náš starší článek Beyond Fitness, Beyond Money, který zkoumá paralely mezi metodou Functional Patterns a Bitcoin.

Tam najdeš, jak filozofie správného pohybu a filozofie kvalitních peněz používají podobné principy: dlouhodobý progres místo rychlých výsledků, porozumení tělu i ekonomice, zodpovědnost vůči sobě a nezávislost na instinktech davu.

Príspevok Proč v ProSapiens učíme používat Bitcoin? je zobrazený ako prvý na ProSapiens Biomechanic.

Valgózní postavení kolen – laicky nohy do X – není vrozená vlastnost ani náhoda. Je to důsledek způsobu života, který vede většinu z nás. A pokud tomu nerozumíš, může tě to postupně dostat do bolestí kolen, nestability, nebo dokonce k vážnějšímu problému s menisky či vazy.

Dobrá zpráva?

Dá se to změnit. Ne protahováním, ne posilováním kolen, ale pochopením, jak spolupracuje celé tělo.

Jak poznáš, že se to týká i tebe

Možná se v tom najdeš:

• Při chůzi máš pocit „měkkých kolen“.
• Při běhu nebo schodech ti kolena jdou dovnitř.
• Ve stoje těžko najdeš stabilitu.
• Nohy ti padají dovnitř i v klidu – prostě tak stojíš.
• Po delší chůzi cítíš tlak na vnitřní straně kolene nebo na kotnících.

Pokud kývneš aspoň jednou, je pravděpodobné, že kolena kompenzují za něco, co nefunguje výš nebo níž v těle.

Proč kolena padají dovnitř: není to problém kolen

Věda je v tomhle poměrně jednoznačná. Valgus kolene téměř nikdy nevzniká přímo v koleni.

1. Dysfunkce v bedru a pánvi

Studie The Influence of Abnormal Hip Mechanics on Knee Injury (2010) ukazuje, že když nefungují správně stabilizátory pánve a rotace v kyčlích, koleno se stává „obětí“.
Bedro nedrží směr → koleno uhýbá dovnitř.

2. Padnuté klenby a slabá práce chodidla

Studie Flat Feet Are Associated With Knee Pain and Cartilage Damage (2011) potvrzuje, že přetížená pronace a nízká klenba mohou měnit mechaniku kolene.
Když se zhroutí chodidlo, koleno ho následuje.

3. Nedostatečná koordinace celého řetězce

Systematický přehled Exercise Modalities for Improving Frontal Plane Knee and Foot Posture (2025) ukazuje, že k opravě padání kolen nevede posílení jedné svalové skupiny, ale koordinace celého systému: core–pánev–kyčle–koleno–chodidlo.

Jinými slovy:
Koleno není viník. Koleno je posel, který hlásí problém jinde.

Co se děje v těle, když kolena padají dovnitř

▶︎ Pánev ztrácí stabilitu

Dlouhé sezení, chybějící rotace a slabé vazby mezi trupem a pánví → koleno nemá oporu.

▶︎ Chodidlo ztratí pevnou osu

Pokud při dopadu nedokážeš udržet přirozenou supinaci → klenba padá → koleno to následuje.

▶︎ Tělo si vytváří kompenzace

A ty se časem řetězí: kotník → koleno → kyčel → bedra.

▶︎ Zvyšuje se tlak na vnitřní stranu kolene

Což vede k typickým problémům:

• bolest kolem kolene
• tah za vazy
• zhoršená stabilita
• potíže s během nebo dřepem
• riziko zranění při sportu

Studie Mak a spol. z roku 2024 potvrzuje, že tyto odchylky mohou souviset i s vyšší mírou opotřebení kloubů.

Proč „posilování hýždí s gumou“ nestačí

Možná už ti někdo řekl:

• „Dělej dřepy s gumou.“
• „Musíš posílit hýžďový střed.“
• „Protáhni si kyčle.“

Problém je, že všechny tyto „rady“ se zaměřují na jeden izolovaný kus systému. A systém funguje jen tehdy, když fungují všechna jeho propojení.

Studie Toyooka a spol. z roku 2022 ukazuje, že změna chodidla ovlivňuje koleno. Další studie Cömert a Gruber z roku 2025 dokazují, že zapojení core a kyčlí má přímý vliv na postavení kolen.

To znamená:

Pokud nepracuješ s dechem, tlakem v trupu, pánví, kyčlemi a chodidlem zároveň → koleno se nezmění.

Jak k tomu přistupujeme v ProSapiens Biomechanic

V ProSapiens Biomechanic v Brně neděláme klasické „kolenní“ cviky. Nevěříme, že gumička kolem kolen vyřeší to, co vzniká v celém těle.

Co děláme místo toho:

1. Analyzujeme tvoji chůzi a stoj

Padání kolen je vidět v každém kroku.

2. Pracujeme s tlakem v trupu

Bez správného tlaku se pánev neudrží → koleno se zhroutí.

3. Vracíme funkci kyčlím

Kyčel musí vést pohyb. Koleno následuje její směr.

4. Učíme chodidlo znovu pracovat

Tak, aby tvořilo stabilní základnou, ne měkký polštář.

5. Integrujeme celé tělo

Koleno nemůže být stabilní, pokud celý systém není stabilní.

Zaměřujeme se na to, jak se tvoje tělo pohybuje, ne jak vypadá. Výsledkem je jádrová změna — ne jen dočasná úleva.

Co můžeš získat ?

Když začneme s klienty systematicky upravovat držení těla, chůzi a stabilitu dolních končetin, mnozí popisují změny jako například:

• větší vnímání opory pod sebou
• pocit jistoty při chůzi nebo při delším stání
• lepší kontrolu nad kolenem během běžného pohybu
• menší přetížení v místech, která se dříve rychle ozývala (koleno, kyčel, kotník)

Nejde o rychlé kouzlo ani jednoduchý cvik, ale o postupné upravování pohybových návyků.
Každé tělo reaguje jinak — to, co mají společné, je změna způsobu, jakým se pohybují v běžném dni.

Chceš vědět, jestli tohle je i tvůj problém?

Pokud máš pocit, že při chůzi nebo ve stoje kolena padají dovnitř, je to signál, že tvé tělo potřebuje lepší koordinaci.

V ProSapiens děláme detailní diagnostiku držení těla a chůze, kde přesně uvidíš, odkud problém začíná — a jak ho společně můžeme změnit.

Stačí nám napsat.

Tvoje tělo to zvládne — jen potřebuje správné vedení.

Zdroje

1. Powers, C. M. (2010). The influence of abnormal hip mechanics on knee injury: A biomechanical perspective. Journal of Orthopaedic & Sports Physical Therapy, 40(2), 42–51. https://www.jospt.org/doi/10.2519/jospt.2010.3337

2. Chang, A., Hayes, K., Dunlop, D., Song, J., Hurwitz, D., Cahue, S., & Sharma, L. (2011). Flat feet are associated with knee pain and cartilage damage in older adults. Osteoarthritis and Cartilage, 19(3), 347–352. https://acrjournals.onlinelibrary.wiley.com/doi/epdf/10.1002/acr.20431

3. Kim, J., & Park, J. (2025). Exercise modalities for improving frontal plane knee and foot posture in healthy adults: A systematic review. Sports, 13(2), 52. https://doi.org/10.3390/sports13020052

4. Mak, J. K. L., Tan, K. C. B., Wong, J. S. H., Chung, M. M. H., & Cheung, C.-L. (2024). Foot and knee deformities in relation to functional limitations and incident osteoarthritis: A prospective cohort study. The Knee, 50, 102–110. https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S2405525524000943?via%3Dihub

5. Toyooka, S., Tsukada, K., Yasui, Y., Saho, Y., Okawa, Y., Ando, S., Nakagawa, T., Kawano, H., & Miyamoto, W. (2022). Association of medial arch support of foot orthoses with knee valgus angle at initial contact during cutting maneuvers in female athletes: A controlled laboratory study. BMC Sports Science, Medicine and Rehabilitation, 14, 214. https://link.springer.com/article/10.1186/s13102-022-00608-w

Príspevok Padající kolena dovnitř: Proč se to děje – a jak to skutečně řešit je zobrazený ako prvý na ProSapiens Biomechanic.