Funkční linie, prodlužující Arm Lines přes povrch trupu na protilehlou pánev a nohu (nebo nahoru od nohy k pánvi přes hrudník, ramena a paži, protože naše meridiány mohou směřovat jakýmkoli směrem).

Jedna z těchto linií vede přes přední část těla, druhá přes záda, čímž pravá a levá linie společně tvoří „X“ přes trup.

Třetí linie v této skupině, Ipsilateral Functional Line, vede od ramene do vnitřní strany téhož kolena. Tyto linie se nazývají „funkční“ linie, protože se používají méně často, podobně jako ostatní linie při úpravě držení těla ve stoje.

Jsou aktivovány zejména během atletických nebo jiných aktivit, kde je jeden doplňkový komplex stabilizován, vyvážen nebo poháněn jeho protilehlým doplňkem. Příkladem může být hod oštěpem kde kontroluje levou nohu a kyčel, aby oštepu poskytl zvýšenou rychlost z pravé ruky.

Posturální funkce

Jak již bylo zmíněno, tyto linie se podílejí na držení těla méně než ostatní linie. Převážně jde o povrchové tkáně, které jsou v každodenních aktivitách využívány natolik často, že jejich šance na ztuhnutí nebo fasciální zkrácení a udržení postoje je minimální. Pokud deformují celkovou polohu těla, jejich funkcí je přiblížit jedno rameno blíže k opačnému kyčli.

Ačkoliv je tento vzor běžný, jeho zdroj obvykle spočívá ve Spiral Line nebo v hlubších vrstvách DFL. Jakmile jsou tyto další myofasciální struktury vyvážené, tyto funkční linie často spadnou na své místo bez toho, aby představovaly další významné problémy samy o sobě.

Nicméně, tyto linie mají silnou posturální a stabilizační funkci v pozicích mimo klidové stání. V mnoha pozicích, které vyžadují stabilizaci horní části těla na trupu (například při práci nad hlavou), tyto linie přenášejí tlak směrem dolů nebo poskytují stabilitu směrem nahoru, aby upevnily základnu pro horní končetinu. Méně často lze tyto linie využít pro zajištění stability nebo protiváhy pro práci dolní končetiny podobně jako u fotbalového kopu.

S Functional Line existuje pouze jeden běžný posturální kompenzační vzor, a to je preferovaná rotace, obvykle spojená s manuální nebo specifickou aktivitou, jako je sport, kde se jedno rameno opakovaně přitahuje blíže k opačnému kyčli. To může ovlivnit tónus a koordinaci všech šesti Functional Lines, avšak Spiral, Lateral nebo Deep Front Line jsou obvykle výraznějšími omezovači těchto vzorů.

Pohybová funkce

Tyto linie nám umožňují poskytovat výjimečnou sílu a přesnost pohybem končetin prostřednictvím prodloužení ramene páky a jejich propojením přes tělo k opačné končetině v dalším segmentu. 

Hmotnost paží tak může být využita k posílení hybné síly kopu a pohyb pánve přispívá k tenisovému bekhendu. Při aplikaci těchto linií ve sportu je důležité si uvědomit, že běžným, ale zásadním příkladem je kontralaterální protiváha mezi rameny a boky při každém kroku chůze. 

Funkční linie na těle se projevují jako spirály a vždy fungují ve spirálovém tvaru. Mohou být považovány za doplněk k Spiral Line nebo, jak bylo uvedeno výše, za prodloužení Arm Lines na trupu. Během aktivity se linie tahu neustále mění a přesnost linií představuje shrnutí centrálního momentu působení sil.

Back Functional Line (BFL) – Zadní Funkční Línie

Zadní Funkční Linie (pro analytické účely; v praxi je spojená s Superficial Front nebo Deep Back Arm Lines v závislosti na specifických akcích) začíná distálním úponem k svalu latissimus dorsi – latissimus dorsi. Nachází se mírně níže než přibližný střed rozložení tohoto svalu a je propojena s povrchovými vrstvami sakrolumbální (thoracolumbální) fascie – thoracolumbal fascia.

BFL překříží střední čáru přibližně na úrovni sakrolumbálního spojení a prochází sakrální fascií – sacral fascia, aby se spojila s dolními vlákny svalu gluteus maximus – gluteus maximus na opačné straně.

Dolní vlákna gluteu maximus procházejí pod zadním okrajem iliotibiálního traktu (ITT) a tím pod Laterální Linií, aby se připojila k posterolaterálnímu okraji stehenní kosti, přibližně jednu třetinu cesty dolů po femorálním hřbetu. 

Pokračujeme-li ve stejném směru, narazíme na fasciální vlákna spojující gluteus a sval vastus lateralis, které nás dále spojují dolů přes čtyřhlavý sval stehenní ligament k čéšce, která je spojena přes subpatelární šlachu s hrbolkem holenní kosti. Rozhodli jsme se ukončit analýzu linie zde, ačkoliv jsme dosáhli hrbolku holenní kosti. Mohli bychom pokračovat touto linií až k střední klenbě pomocí svalu tibialis anterior a předního bércového fascie (anterior crural fasci).

Front Functional Line (FFL) – Přední Funkční Linie

Přední Funkční Linie (FFL) začíná přibližně na stejném místě jako její protějšek, distálním připojením pectoralis major (větší prsní sval) na humerus a pokračuje podél nejnižších vláken tohoto svalu k jeho odpojení na 5. a 6. žebře. Vzhledem k tomu, že clavicopectoral fascia (klavikulopektorální fascie) obsahuje pectoralis minor (menší prsní sval) a také se připojuje k pátému žebru, je možné říci, že FFL je prodloužením jak Superficial a Deep Front Arm Line. 

Tyto pectorální vlákna tvoří fasciální kontinuitu s břišní aponeurózou, která spojuje externí obliques (vnější šikmé břišní svaly) a rectus abdominis (přímý břišní sval). Linie v podstatě sleduje vnější okraj rectusu nebo jde po vnitřní hraně fascie obliques k pubis (pánevní kosti), pruhem fascie známým jako semilunar line (půlměsíčitá linie). Při přechodu přes pubis a fibrocartilaginózní stydkou symfýzu se objevujeme na druhé straně s pevnou šlachou adductor longus (dlouhý přitahovač), který směřuje dolů, ven a zpět k připojení na linea aspera na zadní straně stehenní kosti.

Z linea aspera si můžeme představit spojení s krátkou hlavou bicepsu a tedy s laterálním crurálním kompartmentem a peroneální/fibulární svalovinou. To by však vyžadovalo projít skrz intervenující vrstvu svalu adductor magnus (velký přitahovač), což pravidla Anatomy Trains nedovolují. Proto ukončíme FFL na konci adductora longus na linea aspera.

Ipsilateral Functional Line (IFL) – Ipsilaterální Funkční Linie

Následuje nejvíce laterální vlákno nejvíce laterálního svalu, latissimus dorsi (široký zádový sval), který se připojuje k vnější straně dolních tří žeber, s pevným fasciálním tkáňovým spojením se zadními vlákny externího obliques (vnějšího šikmého břišního svalu), stejnými vlákny jako v Laterální Linií. 

Pokud sledujeme externí obliques, dostaneme se na přední část iliakálního hřebenu, kde se vlákna asociačně vážou přes ASIS (přední horní hřeben kyčelní kosti) na sartorius (šikmý sval stehenní). Sartorius nás přivede k pes anserinus (místo společného úponu tří svalů) na střední epikondyl tibie.

Literatura:

1. Myers, T. W. (2013). Anatomy trains e-book: Myofascial meridians for manual and movement therapists. Elsevier Health Science
2. Myers, T., & Earls, J. (2017, June 27). Fascial Release for Structural Balance, Revised Edition. North Atlantic Books.
3. WILKE, Jan a KRAUSE, Frieder. Myofascial chains of the upper limb: A systematic review of anatomical studies. Online. Clinical Anatomy. 2019, roč. 32, č. 7, s. 934-940. ISSN 0897-3806. Dostupné z: https://doi.org/10.1002/ca.23424. [cit. 2024-03-18].

instagram: @philipjerry
facebook: Philip Jerry Stráňavský
linkedin: Filip Stráňavský
twitter: JerryslavFilip