SFL se nachází na přední straně těla od horní části chodidel po boky lebky. Je rozdělena na dvě části: 1. prsty – pánev 2. pánev – hlava. Pokud však nastavíme pánev do extenze během stání, SFL funguje jako jednotná, souvislá linie integrované myofascie.

Posturální funkce

Primární funkcí SFL je vyvažování SBL tím, že poskytuje tahovou oporu shora, aby se zvedly ty části kostí, které sahají před gravitační linii, jako je například lopatkový oblouk, hrudní koš nebo obličej.

SFL vytváří posturální extenzi kolen. Svaly SFL brání měkké a citlivé části těla, které se nacházejí na přední straně těla, a chrání naše vnitřnosti.

Pokud bychom se ponořili do teorie – vše je se vším spojené – tak SFL je propojena s SBL přes periost kolem špiček prstů na nohou. Funkčně však tyto dvě dráhy vlaků pracují proti sobě. SBL je zodpovědná za flexi a SFL zase zodpovědná za extenzi všude tam, kde je to potřeba.

Sagitálně-posturální rovnováha nebo A-P (antero-posteriorní) rovnováha se udržuje v těle přirozeným nebo napjatým způsobem mezi SBL a SFL. V krku se však přidává Deep Front Line kvůli komplikovanosti narovnání.

Je třeba poznamenat, že ve většině případů má SFL tendenci k náklonu dolů a SBL má tendenci k náklonu směrem nahoru.

Pohybová funkce SFL

Mezi jednotlivé funkce SFL patří:

1. vytvoření flexe trupu a boků,
2. extenze kolen a
3. dorziflexe kotníku. Zároveň vytváří komplexní skupinu funkcí v krku. V mnoha případech, kdy jsme jako lovci a sběrači (a dnes to platí také) potřebovali vykonat náhlý a silný pohyb ve flexované poloze a to v různých kloubech, se ve SFL vyvinula převážně dominance rychlých svalových vláken. Rovnováha mezi rychlými svalovými vlákny v SFL a pomalými vlákny v SBL je zřejmá při kontrakcích, které vyžadují natahování SBL (např. skok do výšky).

SFL společně se SBL tvoří pohyby v sagitální rovině – pohyb dopředu. Pokud nefunguje správně, vytváří pohyb vpřed (flexi) nebo omezuje pohyb dozadu (extenzi). Problémy se objevují, když myofascie SFL začne táhnout kostru dolů z horní stabilní stanice a netáhne nadřazeně z horní stabilní stanice nahoru (tj. břišní svaly začnou působit tak, že táhnou žebra směrem k stydké kosti namísto toho, aby přivedly stydkou kost směrem k žebrům). Běžné posturální kompenzační vzorce spojené se SFL zahrnují: omezení

1. plantární flexe v kotníku,
2. hyperextenzi kolen,
3. anterior pelvic tilt – vyklenutou pánev,
4. anterior pelvic shift – posun pánve dopředu,
5. omezení dýchání v předních žebrech a
6. držení hlavy vpředu.

Superficial Front Line v chodidle

Šlachy, které začínají svou cestu na konečcích prstů, tvoří začátek SFL.

SFL v holeni

SFL je součástí předního kompartmentu dolní části nohy a prochází pod extenzorovým retinakulem. Retinakulum je ztluštění povrchovější fasciální roviny, která obklopuje dolní část nohy. Retinakulum je nezbytné k udržení šlach dolů, jinak by se vaše kůže mezi chodidlem a středem bérce vytlačila při každém zdvihu prstů.

Slyšel jsi někdy o svalových kompartmentech? Jsou to skupiny dvou nebo tří svalů. Je to 11 svalů, které ovlivňují kotníkové klouby, které jsou rozděleny do 4 kompartmentů pomocí fasciálního intermuskulárního septa – fasciální tkáně mezi tibií a fibulou. Na boční straně jsou svaly SFL součástí předního kompartmentu, který obsahuje:

1. tibialis anterior,
2. extenzor digitorum,
3. hallucis longus.

Stehno

Dalšími stanicemi, přes které SFL prochází, najdeme na obou stranách drsnatiny holenní kosti. Pokračování nahoru není problémem, protože čtyřhlavý sval stehenní začíná podkolenní šlachou, dále obsahuje patelu (čéšku), která je navržena tak, aby držela SFL od kolenního kloubu, čímž se zajišťuje větší vliv na extenzi kolena.

3 hlavy čtyřhlavého svalu stehenního začínají na různých částech stehenní kosti kromě 4. hlavy rectus femoris, která pokračuje až na pánev a tím se SFL připojuje k pánvi. Rectus sice jde po povrchu, ale jeho úpon není na úplném povrchu. Horní konec se ponoří pod TFL (tensor fasciae latae) a sartorius a upíná se na anterior inferior iliaca spine (AIIS).

Pokud bychom chtěli být striktní, do SFL bychom měli počítat pouze rectus femoris, který je dvoukloubovým svalem, který má vliv na kyčel i koleno. Často se však stává, že se rectus femoris přilepí k vastu.

Výhybky SFL

Pokud se vrátíme k holení kosti, mohli bychom najít i alternativní cesty nebo výhybky. Místo pokračování nahoru po rectus femoris bychom mohli pokračovat na iliotibiální trakt (ITT) z tibialis anterior (podobně jako ve Spiral Line), který laterálně směřuje nahoru k ASIS, který se mechanicky spojuje s interním obliques.

Na mediální (vnitřní) straně bychom mohli sledovat sartorius z jeho distálního úponu na holení kosti, přičemž bychom se opět dostali k ASIS, který se mechanicky spojuje s externím obliques (podobně jako v Ipsilateral Functional Line). Tyto různě větvené linie tahu končí na ASIS, což představuje „točnu“, odkud mohou síly jdoucí přes tělo směřovat různými směry po břiše až po žebra.

Vykolejení

Když nad tím přemýšlíme, z horní stanice rectus femoris nemá kam by anatomický vlak mohl přímo pokračovat. Není zde žádná svalová ani fasciální struktura, která by pokračovala přímo nahoru. Je zde jeden sval, který jde tímto směrem. Je to iliacus, ale ten už je součástí Deep Front Line. Jsou případy, kdy tyto dva svaly spolu interagují, ale o tom se zde nyní nebavíme. My hledáme kontinuitu SFL, která jde po povrchu.

Jediná kontinuita, která jde nahoru a po povrchu, je rectus abdominis. A proto „každá výjimka potvrzuje pravidlo“ a musíme přeskočit na os pubis (lonovou kost). Logika, která je za tímto skrytá, je že úpon rectus femoris a úpon rectus abdominis jsou na stejné kosti. To znamená, že pokud rectus femoris táhne, ovlivňuje rectus abdominis a naopak. Pokud jsou oba tyto svaly v kontrakci, přední část hrudníku a kolena se budou k sobě přibližovat. Pokud je tělo v hyperextenzi, musí se oba vzájemně natáhnout. Pokud se jeden nemůže prodloužit, druhý to musí kompenzovat, nebo musí námaha projít vlakem směrem nahoru nebo dolů.

Zde tedy nejde o myofasciální kontinuitu, ale jedná se o mechanickou kontinuitu. SFL nefunguje úplně jako souvislý pás při pohybech, které zahrnují rotaci v kyčlích nebo trupu, ale působí jako kontinuita při držení těla v běhu a v sagitálních pohybech.

Abdominalis

Vzhledem k tomu, že kolej skončila na os pubis, může náš vlak jet po břišní fascii, včetně svalových prvků pyramidalis a rectus abdominis, obliquesů a transversu abdominis.

Rectus Abdominis

Rectus abdominis je sval, který si nejvíce ze všech odnáší zbytečné honění lidí za „six packem“ na břiše, které je stejně zbytečné. SFL v této oblasti je tvořena nejméně třemi vrstvami na fasciální úrovni:

1. fasciální aponeuróza, která jde před rectusem,
2. samotný sval RF a
3. fasciální aponeuróza, která jde za rectusem.

Kdybychom chtěli posoudit tyto vrstvy, museli bychom posoudit tonus svalu a tonus pláště:

1. pokud je rectus plochý („six pack“), můžeme usoudit, že povrchová vrstva i sval budou mít vysoký tonus (napětí).
2. pokud je rectus vypouklý, musíme posoudit napětí (tonus) svalu, ale můžeme si být jisti, že hluboká fasciální vrstva je zkrácená.

Pokud je bederní část v hyperextenzi (anterior pelvic tilt), tlačí se vnitřní obsah břicha do přední části rectusu, čímž ho omezuje. V takovém případě je dobré zaměřit svou pozornost na SBL. Stejně tak může být důvodem vypouklého břicha přejídání nebo nadýmání, které následně způsobuje expanzi břišní stěny, což následně vytváří kompresi v bederních obratlech, což může mít za následek bolesti dolní části zad.

Když je břicho vypouklé, svalový tonus břišních svalů je nižší, avšak tonus za rectem je vysoký, čímž omezuje dýchání. Je to způsobeno tím, že zadní strana rectu je už součástí Deep Front Line.

Přes břicho prochází mnoho kolejí, my však musíme pokračovat nahoru až k 5. žebru. Až k 5. žebru, proto, že dolní žebra a jejich chrupavková zakončení jsou příliš nestabilní kvůli rozšiřování a smršťování při dýchání, aby byla schopná efektivně přenášet síly směřující přes břišní stěnu přímo nahoru.

Abdominální fascie na tomto místě (5. žebro) začnou vstupovat do prsní (pektoralní) fascie.

Pectorali/Prsa

Z 5. žebra se dá volně pokračovat směrem nahoru přes sternalis nebo fascie s ním spojené (sternální fascie procházející po sternu – hrudní kosti). Sternalis je zvláštní sval, protože velmi často se chce chovat jako rychlý, ale rychlík není. A dokonce se stává, že tento sval ani nevznikne a existuje jen jako fascie na sternu. Ať už je to sval nebo ne, můžeme po této kolejí pokračovat až ke sternocleidomastoideu (SCM).

My však na naší cestě podlézáme nebo procházíme přes pectorali. Vlákna prsních svalů však nesměřují přímo nahoru, jdou pod určitým úhlem. Pectorali jsou proto součástí Arm Lines a proto může rectus tvořit výhybku a podle polohy/pohybu se může síla šířit buď přímo nahoru do SCM nebo odbočí do rukou. Větší síly se v této oblasti mohou přenášet mechanicky přes sternum nebo fasciálně přes sternální vrstvy nebo prsní fascie.

Povrchová přední linie/SFL v krku

Po pronásledování SFL po vnitřní straně prsních svalů se dostáváme na vrchol sternu z vnější strany. Pojďme na to logicky (a dokážu ti, že ne vždy logika stačí). Takže řešíme SFL, to znamená, že bychom měli pokračovat rovně nahoru. V tomto směru máme jednu skupinu svalů, a to infrahyoidní svaly – podjazykové svaly.

Tato logická úvaha se však rozpadá jako domeček z karet tím, že si uvědomíme skutečnost, že infrahyoidní svaly se připojují k zadní části sterna. Z toho vyplývá, že nejsou ve stejné fasciální rovině, ve které jdeme s SFL. A abych tě nedržel v napětí, infra- i suprahyoidní svaly jsou součástí Deep Front Line.

Takže nepokračujeme logicky, ale trochu kontraintuitivně. Pokud jsme skončili na vnější straně sternu, musíme navázat na jediný sval, který v této oblasti začíná. A tím není nikdo jiný než sternocleidomastoideus – SCM. Tato kolej a.k.a tento sval pokračuje k mastoidnímu výběžku na temporální kosti (kost, které se můžeš dotknout na lebce za uchem).

Skutečnost, že SFL končí způsobem, kde se celá přední strana omotává kolem lebky, vytváří situaci, ve které utahování SFL způsobuje flexi trupu, a to buď v pohybu nebo v držení těla, a to vše vyvolává hyperextenzi v horní části krku = předsunutá hlava.

Pokud ležíš na zádech, SCM vytváří flexi krku stejně jako když sedíš. Když však stojíš, jeho úlohou by mělo být tlačit hlavu v protisměru gravitace. Ve vzpřímené poloze se připojuje k výběžku mastoidnímu, přičemž pokračuje odzadu až k atlanto-occipitálním a atlanto-axiálním kloubům. Jeho funkcí je pomáhat s gravitací, aby se dosáhla flexe dolního krčního segmentu a hyperextenze horního krčního segmentu.

„Zvedač hlavy“ – Sternocleidomastoideus SCM

Často je velmi náročné tento sval natahovat, protože svaly, které leží pod ním – scaleni a subokcipitály – bývají tak stažené tak, že omezují SCM ve své funkci natahování, a proto „pokud nemůžeš proti nim bojovat, přidej se k nim“ a začne stejně hlavu stahovat, čímž vzniká – posun hlavy dopředu.

Literatura:

1. Myers, T. W. (2013). Anatomy trains e-book: Myofascial meridians for manual and movement therapists. Elsevier Health Science
2. WILKE, Jan a KRAUSE, Frieder. Myofascial chains of the upper limb: A systematic review of anatomical studies. Online. Clinical Anatomy. 2019, roč. 32, č. 7, s. 934-940. ISSN 0897-3806. Dostupné z: https://doi.org/10.1002/ca.23424. [cit. 2024-03-18].

instagram: @philipjerry
facebook: Philip Jerry Stráňavský
linkedin: Filip Stráňavský
twitter: JerryslavFilip