Cvičíte. Chodíte na fyzioterapii. Děláte co vám řeknou. A přesto bolest se vrací. Někdy na stejném místě. Někdy jinde. Někdy po třech měsících, někdy po půl roce.

A vy nevíte proč.

Není to proto, že jste líní. Není to proto, že špatně cvičíte. Je to proto, že nikdo zatím neřešil příčinu. Jen místo bolesti.

„Žádný ideální pohyb neexistuje“

Tohle je námitka, kterou slýcháme od fyzioterapeutů i sportovních trenérů. A mají pravdu. Žádný jeden správný pohyb neexistuje. Tělo se přizpůsobuje, kompenzuje, mění se v čase. Každý člověk je trochu jiný.

Jenže tato námitka míjí podstatu problému.

Otázka není „jaký je správný pohyb?“ Otázka je „proč se napětí v těle hromadí nerovnoměrně a co se s tím děje, když to ignorujeme?“

Tělo není soubor svalů. Je to síť napětí.

Fascie — pojivová tkáň, která obaluje každý sval, kost a orgán ve vašem těle funguje jako propojená síť. Výzkumy publikované v PLOS ONE ukazují, že napětí se může v fascii šířit a podporovat tak tensegritu celého systému. Pohybové a mechanické intervence myofasciální bolest léčí a předcházejí jejímu vzniku, zatímco sedavý způsob života k ní predisponuje a přispívá k jejím recidivám. (Plaut, S., 2022, PLOS ONE)

Jinými slovy: bolest se nedrží na jednom místě, protože celý systém je propojený. Pokud změníte napětí v jedné části, zbytek sítě na to reaguje.

Pokud napětí není uvolněno, fascie se v tomto stavu přestaví a symptomy, například svalové napětí, se stanou chronickými. (Plaut, S., 2022, PLOS ONE)

Abychom pochopili, proč se napětí hromadí nerovnoměrně musíme se nejdřív podívat na to, jak tělo pohyb vlastně organizuje. A to nás přivádí k pojmu, který v PSB používáme jako základ všeho.

Co je to pohybový vzorec

Pohybový vzorec není cvik. Je to způsob, jakým tělo organizuje pohyb jako celek.

Každý člověk má svůj. Vznikal roky ze způsobu, jak jsme seděli ve škole, jak jsme sportovali, jak jsme reagovali na stres, z úrazů které jsme prodělali, z kompenzací které jsme si postupně vybudovali aniž bychom o tom věděli.

Nejzákladnější pohybový vzorec je chůze. Výzkum v oblasti biomechaniky pohybu to potvrzuje jasně: lidská lokomoce vyžaduje koordinaci celého těla a nelze ji vysvětlit pohybem dolních končetin samotných. Tělo musí být chápáno jako integrovaný a synergický systém, jehož jednotlivé části jsou v neustálém a vzájemném biomechanickém vztahu. (Lebleu et al., 2021, bioRxiv)

Pokud kdekoliv v tomto řetězci vznikne blokáda, ztuhlost nebo slabé místo, zbytek těla to kompenzuje. Tato kompenzace je krátkodobě chytrá. Dlouhodobě přetěžuje.

Vědecký výzkum ukazuje, že lidské tělo má určitou kontinuitu a integritu, a proto když nastane problém v určité části, dochází ke kompenzačním změnám v přilehlých kloubech. (Zhang et al., 2024, Frontiers in Bioengineering and Biotechnology)

A právě tady vzniká chronická bolest. Ne v místě kde to bolí ale v místě kde kompenzace narazila na svůj limit.

Studie sledující lidi s chronickou bolestí zad to dokumentují přesně: lidé s chronickou nespecifickou bolestí zad vykazují změny kinematické variability při chůzi bez ohledu na rychlost chůze. Jinými slovy bolest v zádech se projevuje v tom, jak člověk chodí. Celý vzorec je narušený, ne jen jedno místo. (Roete et al., 2023, PLOS ONE)

Proč se bolest vrací

Výzkum z oblasti myofasciální bolesti to říká otevřeně: recidiva je běžným scénářem. Výsledky jsou lepší, když je léčba zahájena včas, aby se zabránilo vzniku kompenzačních vzorců, které bolest dále zhoršují. (Borg-Stein & Simons, 2002, Medscape)

To je klíčové slové spojení. Kompenzační vzorec.

Když jedno místo bolí, tělo si automaticky najde náhradní způsob pohybu. Rameno se vyhne plnému rozsahu, kyčel přebírá práci, která ji nepatří, druhá noha nese více. Za týdny to není problém. Za roky to vytvoří systémové přetížení, které se pak projeví někde úplně jinde.

Bolest dolní končetiny může zhoršit motorickou kontrolu a vést k adaptacím chůze, jako je zvýšená svalová ztuhlost nebo změněné rozložení zátěže v kloubech. Tyto adaptace mohou sice zpočátku bolest snížit, ale mohou také vést k dlouhodobé maladaptivní plasticitě a rozvoji chronické bolesti. (Bertrand-Charette, Jeffrey-Gauthier, Roy & Bouyer, 2021, NIH/PMC)

Chůze jako diagnostický nástroj

Člověk je evolučně stavěný pro bipedální pohyb. Chůze není jen přesun z místa na místo. Je to vzorec střídavé koordinace celého těla, přenosu sil přes páteř, rotace hrudníku, souhry paží a nohou.

Výzkum v oblasti chronické muskuloskeletální bolesti ukazuje, že u pacientů s chronickou bolestí dochází ke změnám kinematiky chůze a svalové aktivity, které naznačují sdílené poruchy motorického systému způsobené dlouhodobou allostatickou zátěží (kumulativním stresem, který tělo nestihlo zpracovat a kompenzovat). (Degerfeldt et al., 2023, NIH/PMC)

Chůze tedy není jen symptom. Je to zrcadlo. Odhalí, co se děje v celém systému dříve, než bolest dosáhne prahu, za kterým ji člověk začne řešit.

Případ Tomáše z praxe

Tomáš přišel s bolestí předloktí. Trvala dvanáct let. Ortopéd, fyzioterapie, magnety, elektroléčba, injekce kyseliny hyaluronové, sádra, lasery, masáže. Každý řešil předloktí.

Nikdo se neptal, proč předloktí dělá práci za celé tělo.

Když začal uvolňovat vnější stranu předloktí, aktivovala se vnitřní. Přidaly se achilovky — měl podsazenou pánev, oteklé nohy, nemohl normálně stát. Pak trapézy. Tělo postupně přesouvalo napětí jinam, protože systém hledal rovnováhu.

Dnes hodnotí trapézy číslem dvě z deseti kde byly předtím šestka. Bolest předloktí se z každých dvou týdnů přesunula na jednou za dva až tři měsíce.

Nezměnilo se místo. Změnil se způsob, jakým tělo napětí nese.

Jiná otázka, ne lepší odpověď

Fyzioterapie umí diagnostikovat, uvolnit akutní problém a vrátit člověka do základní funkce. To jsou věci, které PSB nedělá a ani dělat nechce.

Fyzioterapie se ptá: co bolí a jak to uvolnit?

PSB se ptá jinak: jak tělo přenáší síly a kde v tomto systému vzniká chronické přetížení?

To není lepší přístup. Je to jiná otázka. A pro lidi kterým se bolest opakovaně vrací, je to často otázka kterou ještě nikdo nepoložil.

Proč to trvá

Výzkum potvrzuje, že pohybové intervence ovlivňují vzorce svalové aktivace a mají přímý vztah k následným změnám bolesti a funkčního omezení. (Laird et al., 2012, NIH/PMC)

Změna pohybového vzorce ale není záležitost týdnů. Nervový systém se adaptoval roky, někdy desetiletí. Přepis trvá déle než měsíc.

Proto PSB nepracuje v jednorázových sezeních. Šestiměsíční cyklus není produkt. Je to minimální biologicky realistická jednotka času, za kterou se vzorec začíná skutečně měnit.

Tělo se nezmění proto, že chcete. Změní se proto, že mu dáte čas a správnou otázku.

Pokud vás zajímá, jak tato práce vypadá v praxi: Úvodní trénink PSB

Zdroje

Degerfeldt, M., Svantesson, U., Johansson, H., & Gutke, A. (2023). Acute exercise as active inference in chronic musculoskeletal pain, effects on gait kinematics and muscular activity in patients and healthy participants: A study protocol for a randomised controlled laboratory trial. BMC Musculoskeletal Disorders, 24(1), 1–12. https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC10255138/

Laird, R. A., Kent, P., & Keating, J. L. (2012). Modifying patterns of movement in people with low back pain — does it help? A systematic review. BMC Musculoskeletal Disorders, 13(1), 169. https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3466154/

Lebleu, J., Detrembleur, C., Renders, A., Caty, G., & Stoquart, G. (2021). The kinectome: A comprehensive kinematic map of human motion in health and disease. bioRxiv. https://www.biorxiv.org/content/10.1101/2021.10.05.463174

Plaut, S. (2022). Scoping review and interpretation of myofascial pain/fibromyalgia syndrome: An attempt to assemble a medical puzzle. PLOS ONE, 17(2), e0263087. https://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0263087

Roete, A. J., Diemer, J. M., & Stenneberg, M. S. (2023). Is movement variability altered in people with chronic non-specific low back pain? A systematic review. PLOS ONE, 18(6), e0287029. https://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0287029

Stein-Borg, J., & Simons, D. G. (2002). Myofascial pain. Archives of Physical Medicine and Rehabilitation, 83(3 Suppl 1), S40–S47. https://emedicine.medscape.com/article/305937-overview

Bertrand-Charette, M., Jeffrey-Gauthier, R., Roy, J.-S., & Bouyer, L. J. (2021). Gait adaptation to a phase-specific nociceptive electrical stimulation applied at the ankle: A model to study musculoskeletal-like pain. Frontiers in Human Neuroscience, 15, 762450. https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC8718644/

Zhang, Y., Li, H., Chen, W., & Liu, Y. (2024). Three-dimensional gait analysis of orthopaedic common foot and ankle joint diseases. Frontiers in Bioengineering and Biotechnology, 12, 1303035. https://www.frontiersin.org/journals/bioengineering-and-biotechnology/articles/10.3389/fbioe.2024.1303035/full